Asymetrie informací ve vztahu PMK

Napsal DM dne 6. říjen 2023.

Změna preferencí a vnímání rizika

Pojistný produkt může procházet podobným procesem, pokud transferované riziko zaniklo nebo se stalo zbytkovým a z hlediska úvah o riziku bezvýznamným. Pojišťovny reagují (často se zpožděním) na poptávku po riziku, nový produkt nastupuje novou fázi vývoje, mnohdy statisticky nepodloženou a ceny produktu (na rozdíl od stabilních cen stávajícího produktu A) jsou volatilní a upravují se v čase a závislosti na poptávce a škodním průběhu.

Rozdíl mezi podnikem a občanem je značný. Způsob vnímání rizik se v čase mění kvalitativně i kvantitativně. Historicky aktéři vyhledávali možnosti, jak eliminovat a transferovat zejména rizika, která zásadně a vážně ovlivní jejich životy, zdraví a ekonomickou činnost. Později do úvah zahrnují i rizika, která jsou dílčí a která nemají fatální dopady. Tím se zvyšuje poptávka po komplexním řešení negativních dopadů všech možných rizik. Ta se, pod vlivem vývoje společnosti a zkušeností z realizací rizik, mění a mění se intenzita obavy z nich, mění se preference v katalogu rizik.

Asymetrie informací a pojišťovna

Pojišťovny musejí disponovat širokým spektrem znalostí o jemnosti rizika a pravděpodobností, s jakou se budou racionální/neracionální klienti v předpokládaných rizikových situacích chovat. Musejí se také vyrovnávat se zásahy vlád a států, pokud se takové instituce domnívají, že pojistné trhy selhávají. Jsou stále častěji konfrontovány s výzvami okolního světa, především nepředvídatelnými riziky velkého rozsahu plynoucími ze stavu současného světa a společnosti, kde nemusejí být funkční zažité mechanismy. Pojišťovny musejí kalkulovat s protichůdnými motivacemi pojistníka a pojištěného a do svých úvah zakomponovat i specifickou roli makléře. V historii byly pojišťovny konfrontovány s iniciativami deregulace, po které zpravidla následovala opětovná, ještě komplikovanější regulace. Různé stupně nejistoty, jak bylo uvedeno, byly klasifikovány Knightem (1921) a pro účely práce je podstatné, že riziko je měřitelná, tudíž pojistitelná nejistota (skutečná nejistota není měřitelná), je tedy známo rozdělení výsledků a priori nebo z poznatků událostí minulých (statistikou). To vše za předpokladu, že jsou skutečnosti a ekonomické prostředí dostatečně známé. Takové situace jsou však ojedinělé, takže do úvah o nebezpečí vzniku ztráty vstupuje částečně míra důvěry v pravděpodobnostní výroky klienta a makléře a je na subjektivním posouzení, zda takové výroky jsou pravdivé a pevné. Takové úvahy jsou stále, s rostoucím bohatstvím a koncentrací majetku, komplikovanější. To je také důvodem, proč se obor pojišťovnictví vyvíjí v různých částech světa odlišně, stejně jako moderní technologie, u kterých se předpokládá sice menší počet chyb, pokud však nastanou, mohou mít mnohem větší důsledky. Ukazatelem významu pojištění v jednotlivých zemích je počet pojišťoven a s tím související zásahy regulátorů. Regulace mimo jiné vytváří překážky vstupu nových subjektů na trh, společnosti mají sklon vytvářet kartely a regulátory zpětně ovlivňovat.

Pojistitel z ekonomického hlediska (pojišťovna je čistě ekonomickým subjektem) řeší poměr mezi pravděpodobností výskytu a závažnosti následku rizika. Pro pojistně matematickou analýzu rizika je relevantní jen mezi příjmy (z pojistného) a výplatami ztrát.

Měření rizika na straně pojistitele představuje dva úkoly:

• posoudit pravděpodobnost výskytu,
• posoudit závažnost následků. (Eisen, 2012, s. 27)

Kromě matematických modelů a statisticky minulých dat se pojistitel nevyhne v posouzení možných výskytů a následků rizika, obdobně jako klient, hodnotovým soudům. Ty se mění v čase, v závislosti na kulturním a politickém prostředí apod. Všechny takové pravděpodobnostní soudy jsou subjektivní, liší se jen míra důvěryhodnosti. Rozdíl ve vnímání může být dán tím, že valná část úsudků není založena jen na statistikách, ale také na osobní zkušenosti jednotlivých aktérů. Rizika ovlivnitelná jsou pochopitelně vnímána jinak než rizika, která ovlivnit nelze – jsou mimo kontrolu aktérů. Politické a kulturní prostředí vede k selektivnímu vnímání nebezpečí a kromě inženýrského (technického) pohledu musí být riziko a jeho vnímání zkoumáno a hodnoceno i z pohledu jiných vědních oborů (antropologie, psychologie, ekonomie apod.). Pojistitel používající nástroje k řízení rizik, pojistnou technologii, bude vždy tedy sledovat cíl, aby poměr výnosů k poměrů nákladů byl kladný. Pojistitel stejně jako pojištěný očekává od této směny (transfer rizika za stanovenou cenu) nějaký užitek. Obě strany se snaží rizika diverzifikovat a redukovat. Situaci, kterou jsou obě strany schopny bezproblémově zvládnout, může komplikovat regulace (výše popsané státní zásahy) včetně existence pojištění povinných.

Nepříznivý výběr a morální hazard PM

V procesu PMK se jeví úloha makléře v eliminaci dvou komplementárních problémů jako kruciální, pokud nebudeme brát v úvahu distribuční systém pojišťovny – zjednodušeně makléř a agent. Jak ukázalo dotazníkové šetření a dosavadní praxe, je to dělení zpravidla mimo rozlišovací schopnost klienta. Pojistitel tedy pro svou kalkulaci a rozhodnutí poptává maximum možných informací. Ty může získat z veřejně dostupných databází, rejstříků, od ostatních pojistitelů, z informací, které v průběhu existence o subjektech nashromáždil (škodní průběh, databáze smluv apod.). Jak bylo řečeno, makléř má k dispozici zpravidla více informací o klientovi i pojišťovnách. Lépe zná jejich produkty, míru ochoty jednotlivých pojišťoven jednotlivá rizika za specifických podmínek přijímat, zná zajistný program pojistitele a je pravidelně informovat o změnách v produktech a podmínkách, které s nimi souvisí. Je pravidelně informován o případných zvýhodněných podmínkách pojišťovny, pokud se rozhodne na základě marketingových nástrojů nějaký produkt uvést na trh nebo jej preferovat. Makléř má detailnější přehled o potřebných informacích o jednotlivých klientech, které mohou být pro pojistitele zásadní. Může doporučit pojistitele, který je schopen nejlépe pokrýt pojistné potřeby klienta a tím eliminovat v tomto procesu PMK jak problematiku nepříznivé volby, tak morálního hazardu.

Distribuce – distribuční kanály pojišťoven

Důležitou, často diskutovanou problematikou jsou distribuční kanály pojišťoven. Výhody a nevýhody typů distribuce, kterou pojistitel zvolí, závisejí na typu a míře regulace pojištění. Vázaná distribuce poskytuje více kontroly nad produktem, makléř zpravidla disponuje lepší kvalitou poradenství, postupně se snižují náklady na distribuci a zapojuje se do rizikového inženýrství a aktivně se zapojuje do likvidace pojistných událostí. Zcela podstatné je, že PM disponuje zpravidla lepšími a úplnějšími informacemi o klientovi než agent.

Komentář: Při volbě pojišťovny klienti raději použijí jiná kritéria pro volbu pojistitele i strategické rozhodování. Je však zřejmé, že pod vlivem korporací a médií jsou nuceni logicky pracovat a jejich vlivu mohou i využívat. Úlohou PM je pomoci analyzovat, zda takto získané informace mají skutečný vliv na jejich činnost a zda rizika jsou skutečně reálnou hrozbou. Toxické informace PM doporučují eliminovat a doporučit jistou míru denarativizace.

Valná část mainstreamových médií vlastní korporace a jsou propojená. Jsou kromě příjmu z reklam a inzerce financována velkými korporacemi. Věřená (veřejnoprávní) bývají ovlivněna nepřímo politickými stranami a ideologií, financovaná daňovými poplatníky. Ovlivňují, na rozdíl od médií, která jsou okrajová a nelze je zařadit do skupiny mainstreamových, zásadně veřejné mínění. Velké korporace ovlivňují řadu aspektů našich životů, přestože se zdánlivě tváří jako konkurence. Jak uvádí Tim Gielen (2021) s odkazem na veřejně dostupné informace z Yahoo finance a Bloomberg, lze snadno ověřit, že například PepsCo (26. 10. 2021) vlastnilo 73,14 %, celkem 3 379 institucionálních investorů (pojišťovny, fondy, banky). Deset z nich vlastní třetinu všech akcií v hodnotě cca 60 mld. USD. Tři z těchto deseti vlastní víc než zbývajících sedm. (Vanguard, BlackRock, Sate Street). Podobně je to i společnosti Coca-Cola, kde je skladba investorů podobná, včetně Barshire Hathway. Tyto společnosti, společně s dalšími (Northem Trust, JP Morgan Chase, Geode Capital Managemet a Welington Management), vlastní významné podíly Unileveru, Mondelezu, Nestlé apod. Facebook vlastní YouTube a Gmail, Alphabet je jejich mateřskou společností, jsou vývojářem Androidu, stejnými vlastníky v různých poměrech má i Microsoft a Apple. Tak lze pokračovat. Dojdeme k závěru, že tito investoři jsou převážně investičními společnostmi bank a pojišťoven. Existují vazby mezi investičními společnostmi Vanguard a BlackRock na neziskové organizace, které jsou nazývány nadacemi (Bill Gates, G. Soros, nadace Clintonových apod.). Tyto nadace financují WHO, které spolupracují s největšími farmaceutickými společnostmi (Pfizer, AstraZeneca apod.) Celkem 90 % mediálních společností je ve vlastnictví devíti konglomerátů (Viacom, CBS apod.), které vlastní Vanguard, BlackRock a State Street. Tyto společnosti vlastní např. Netflix, CNN, TNT atd. News Corp je vlastníkem významných národních novin, časopisů a TV kanálů na světě, obdobně jako NBC. V Evropě jsou zásadními vlastníky společnosti News Corp, Mediahuis a Bertelsman (Reuters je vlastněn rodinou Thomsonových, AFP francouzskou vládou). Všechna média používají Project Syndicate, která je nejmocnější organizací svého druhu na světě, spojuje a zásobuje 506 nejdůležitějších médií ze 156 zemí světa. Tedy média jsou synchronizovaná a používají vlastní platformu k ovlivnění lidí i ekonomických procesů.

Daniel Markvart, MBA, DBA

Použitá literatura

Tagy: Blog sinne