Cíle regulace pojišťovnictví

Publikováno dne 5. říjen 2023.

Historicky se obecně v ekonomice vyvíjely regulace s argumentací „selhání trhu“. Část společnosti se domnívá, že lze dojít prostřednictvím těchto zásahů k Paretovu optimu. Tržní selhání jsou přičítána výrobní nebo alokační neefektivitě. To je zcela v rozporu s liberálním řádem, který žádné zásahy nepřipouštěl, nebo je připouštěl pouze v omezené míře.

Stát blahobytu se opírá o aktivity v oblasti sociální, jako např. zdravotnictví, vzdělání, boje s chudobou, nezaměstnaností. Má několik podob, zejména ve Švédsku dosáhl vrcholu. Vyznačuje se především odklonem od osobní odpovědnosti a financováním sociálních potřeb z veřejných rozpočtů a přerozdělováním. V sedmdesátých letech 20. století se v ekonomice projevuje nový jev – stagflace, na který keynesiánsky založená hospodářská politika nedokáže reagovat. Situace otvírá dveře Friedmanově monetarismu, škole racionálních očekávání, ekonomii strany nabídky a teorii veřejné volby. (Vincek, 2006)

Teprve Reaganův program, ruku v ruce s programem M. Thatcher, udává staronový směr v hospodářské politice v podobě snižování vlivu státu, deregulací a omezení přerozdělovací funkce státu. Cílem je nízká inflace, udržitelný hospodářský růst, a především vyrovnaný státní rozpočet. Znamená to dočasný návrat k ekonomickým svobodám, jak je analyzuje The Fraser Institute Indexem ekonomické svobody.

Uhelnými kameny zdravé ekonomiky jsou následující měřené parametry ekonomické svobody:

• osobní volba,
• dobrovolná směna,
• svobodná soutěž a zajištění soukromého vlastnictví.

Svoboda je determinována:

• velikost vlády,
• právní řád a ochrana soukromého vlastnictví,
• přístup ke zdravým penězům,
• mezinárodní obchod,
• a především mírou regulace. (Economic Freedom of the World, 2022)

Zcela nové trendy přináší přelom století, nové politické rozdělení světa, transformace socialistických ekonomik a globalizace. Na dynamické změny postupně, opět pod stejnými obavami ze selhání trhu reagují rozdílně jednotlivé státy. Proces vrcholí rokem 2008, kdy lze sledovat opětný návrat ke třetí vlně keynesiánství.

Řetězec událostí, započatý finanční krizí v roce 2008 a následným kvantitativním uvolňováním, ekonomické zásahy v době covid-19, sankce plynoucí z válečného konfliktu na Ukrajině, energetické nerovnováhy s kořeny v ideologii vrcholí v mnoha zemích dvoucifernou inflací živenou ve většině zemí neodpovědnou fiskální politikou. Tento řetězec vede především Evropu k významné recesi. Tyto faktory mají pochopitelně vliv i na pojišťovnictví.

V pojištění jsou vlády vedeny k regulacím, jak bylo uvedeno, především ochranou spotřebitele (klienta), zejména pak dostát závazkům pojišťovně uhradit škody. Neuhrazené závazky ohrožují fungování celého mechanismu internalizace, ohrožují existenci ekonomických subjektů. Platební neschopnost pojišťovny vyvolává negativní externalitu.

K zamezení NE (negativní externalita) používá regulátor dva základní přístupy:

• zabránění platební neschopnosti (etiologická opatření),
• minimalizováni výskytu NE omezením externích nákladů (paliativní opatření).

Pokud je regulace úspěšná, lze omezit platební neschopnost na nulu, za cenu ztráty efektivnosti a nepřetržitého monitoringu, tedy regulace se stává věčnou. Minimalizace pravděpodobnosti je dána podmínkami vstupu na trh.

Dalším problematickým bodem může být míra transparentnosti. Pojistná smlouva je smlouvou odvážnou. Nabídky pojišťoven jsou pro spotřebitele i na úrovni MSP zpravidla komplikované, obtížně srovnatelné. Řešením může být buď jednoduchý produkt, který je pro srovnání jednodušší, nebo zapojení PM, který je schopen přehledně nabídky zpracovat a upozornit klienta, v souladu s požadavky na krytí rizika, na rozdílnosti.

Případná ztráta důvěry, což je dalším stimulem pro regulace, se jeví jako neopodstatněná, runy na pojistitele nejsou obvyklé a v případě platební neschopnosti jsou kmeny transferovány na jiného pojistitele, tedy přechodem ke konkurenci.

Problematická se jeví i dotace pojistného, např. u zemědělských rizik (plynoucí z původního CAP – Common Agricultural Policy), některých typů zdravotního pojištění, stejně jako regulace pojistného, která má způsobit tzv. dostupnost všem.

Problém nepříznivého výběru, zejména u povinných pojištění, vedl již v historii ke tvorbám rezervních fondů, které vznikaly přirozenou formou – z potřeb všech aktérů. Regulátoři mají stále sklony zřizovat různé typy garančních fondů, a to kvůli ochraně spotřebitele. Pokud není tato regulace kombinována s regulací ceny, klient má tendence vyhledávat pojistné krytí s nejnižší možnou cenou i u rizikovějších pojistitelů. Garanční fond jim pak poskytuje určitou míru jistoty. U některých velkých rizik ručí vlády za případné pohledávky z peněz daňových poplatníků.

Pro existenci systémového rizika musejí existovat tři kritéria, která musejí být splněna:

• velikost,
• propojenost,
• nedostatek substitutů v případě krize. (Cummins a Weiss, 2010)

Regulace v oblasti systémového rizika je sporná, jak uvádí Cummins a Weiss (2010). Propojeností (u pojišťoven) je možno vyloučit domino efekt u většiny produktů (s výjimkou úvěrového pojištění), tedy propojenost není rizikem jako je tomu u bank. Bankovní služby lze nahradit v krátkém časovém úseku obtížně, výpadek pojištění lze nahradit relativně rychle. Z dlouhodobého hlediska by výpadky bank a pojišťoven poškodily ekonomiku. Pákového efektu pojišťovny využívají mnohem méně než banky.

Distribuce pojištění a regulace

Poměrně diskutovanou problematikou, prostřednictvím médií částečně zkreslovanou, je distribuce pojištění. Ta úzce souvisí zejména v oblasti občanského pojištění s AI a ochranou spotřebitele, na úrovni podniku zejména s asymetrií informací. Na úrovni podniku je distributorem zpravidla pojišťovna nebo PM. Pokud dochází ke standardnímu procesu PMK, kde probíhá validní diskuse nad problematikou rizika, lze, pokud všechny strany poskytují dostatečné množství pravdivých informací, problémy AI do jisté míry eliminovat. V rámci digitalizace a úspory nákladů je často využívána elektronická distribuce prostřednictvím „sjednávacích SW“, případně „srovnávačů“. Autor se domnívá, že tento způsob uzavření PS je vhodný pouze u typizovaných produktů (povinná ručení, cestovní pojištění apod.). Chybějící možnost konzultace a prefabrikované produkty způsobují i na úrovni podniku řadu nepředvídatelných situací zejména při následné likvidaci PU. Srozumitelnost předkládaných dokumentů v digitální podobě se nejeví jako optimální. Z výsledků příslušné studie pro Evropskou komisi (Kunertová, 2020) totiž vyplývá, že „zákazník měl, pokud možno rozumět tomu, co si kupuje, je otázkou, jak moc je možné zajistit klientovo porozumění v podobě a formě, v jaké si přeje danou službu obdržet.“

Z výsledků studie pro Evropskou komisi totiž vyplývá:

• Veškeré informace si spotřebitel přeje obdržet ve stručné, výstižné a přívětivé podobě (ideální jsou grafická znázornění za použití ikon a barevného odlišení).
• Podstatné je načasování informací, aby je spotřebitel obdržel v době, kdy jsou pro něj skutečně podstatné a pomohou mu zorientovat se v prodejním procesu.
• Spotřebitelé se neradi rozhodují pod tlakem při on-line nákupu, srovnávače jsou dobrý a vyhledávaný pomocník, ale jen pokud jsou skutečně objektivní.
• Spotřebitelé oceňují, když jim je transparentně představena alternativní nabídka a jsou informováni, zda si mohou nejen přibrat, ale i ubrat případná doplňková pojištění a připojištění.
• Spotřebitelé se často rozhodují podle výše pojistného, což má vliv na jejich podpojištěnost, neboť si často nejsou vědomi, že ve skutečnosti potřebují vyšší rozsah krytí či limity. (Kunertová, 2020)

Z výše uvedeného vyplývá, že v současné době se u klientů na úrovni podniku, kdy je katalog rizik komplikovanější, nedá počítat s výraznou změnou k měnícím se potřebám pojistného krytí v digitální společnosti 5.0 a že standardní osobní vztah na úrovni PK nebo PMK je stále aktuální, pokud mají všechny strany procesu získat validní informace o riziku.

Zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb

Nařízení (EU) 2019/2088 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb uvádí: „Účastníci finančního trhu, kteří zohledňují hlavní nepříznivé dopady na záležitosti udržitelnosti, musí rovněž vysvětlit, zda a jak jejich finanční produkty zohledňují hlavní nepříznivé dopady.“ (eur-lex.europa.eu, 2021). Tato regulace plynoucí z ideologie GD má zcela zásadní dopady na účastníky finančního trhu, společně s dalšími opatřeními se snaží zcela vyloučit některá „nepodporovaná“ odvětví ekonomiky z trhu. (příloha č. P)

V této souvislosti je nutné připomenout, že se nejedná o žádnou liberalizaci společného evropského trhu a podobná nařízení připomínají spíše CPE (centrálně plánovanou ekonomiku). Je nutné si v těchto souvislostech mimo jiné položit otázku, jak vypadá v tomto kontextu neudržitelná ekonomická činnost.

Výběr regulatorních podmínek pro třetí čtvrtletí roku 2022 (Bankovnictví, 10/2022) přináší řadu pozoruhodných novinek, kromě prováděcích nařízení pro kapitálové trhy, souboru pravidel pro digitální služby v rámci ochrany spotřebitele a platebního styku, i nařízení RTS 2022/1288 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností finančních služeb (SFDR). Řada povinností souvisejících i ideologií EGD (European Green Deal) a FIT für 55, respektive zveřejňováním informací o tom, že produkty „výrazně nepoškozují vytyčené cíle“ je působivé. Ve zprávě se uvádějí i výsledky zátěžového testu klimatických rizik – jak mohou ovlivnit evropský finanční systém – a kdo? k vývoji metodik, které do rámců řízení rizik zahrnou aspekt klimatických rizik a dlouhodobé horizonty. To je s ohledem na neredukovatelnost budoucích stavů světa skutečně impozantní.

Orgán EIOPA v rámci tzv. udržitelných financí, které považuje za strategické (pravděpodobně nereflektuje katastrofální stav veřejných financí s vysokou mírou zadlužení řady zemí EU). Považuje současné krytí rizik (zejména rizik pandemických, kybernetických, přírodních katastrof a důchodů) za nedostatečné. Bere sice na vědomí, že ne všechna tato rizika jsou pojistitelná, že o ně klienti nejeví zájem, nicméně ti, kteří o ně zájem mají, musejí být uspokojeni. Autorka Petra Hielkema (2022) požaduje pojistné krytí takových rizik v budoucnu za klíčové, a to za předpokladu, že bude k dispozici za dostupnou cenu. Konstatuje, že pojišťovny hrají důležitou rolu v boji proti změně klimatu. Obává se, aby v sektoru pojišťovnictví nebyla prezentována žádná nepodložená tvrzení v souvislosti s udržitelností. Je si sice vědoma, že pojišťovny historicky obvykle zvládaly katastrofická rizika a považuje pojišťovny za ochotné partnery ideologie GD a odměňuje je návrhem revize Solvency II na příznivější, ale skutečně obezřetné zacházení s dlouhodobými investicemi. Solvency II považuje za základní stavební kámen regulace s cílem být ještě robustnější. (Bankovnictví, 10/2022, s. 45–47)

Byrokracie

Obecně jsou nástrojem k prosazení RSZ (regulace a státní zásahy) jsou pak zákonodárci na úrovní EU, jednotlivých států, regulační orgány, komise, výkonnými složkami jsou pak byrokraté na různých úrovních a s různými pravomocemi.

Regulace a státní zásahy jsou prováděny zejména: