Riziko

Napsal Daniel Markvart dne 23. únor 2023.

T. Cipra (2015) charakterizuje riziko následovně: „Riziko je nebezpečí s možností nepříznivých následků, vystavení se ztrátě, nehodě či neštěstí." (Cipra, 2015, s. 3) Pojem riziko (původně z italštiny risico, pocházející ze 17. století) označoval úskalí, kterému se museli plavci vyhnout. (Hradec, 2005, s. 10) .

Za objekt v analýze rizika považuje např. technický objekt, organizační objekt, provozní objekt nebo biologický objekt a upozorňuje, že všechny objekty jsou ve skutečnosti procesy a varuje před hrubou chybou v analýze rizika, pokud by byl tento faktor podceněn. (Tichý, 2006, s. 5)

Člověk má uplatnění v managmentu rizika ve dvou různých polohách: jednotlivec – jako součást přírody a lidské společnosti, nebo skupina lidí – sociálně, ekonomicky a politicky.

Ti mají vztah k nebezpečí nebo riziku:

• fyzické osoby,
• právnické osoby,
• skupiny pověřené úkolem časově nebo prostorově vymezeným. (Tichý, 2006, s. 7)

Definuje osoby v managmentu rizika a rizikovém inženýrství takto:

• účastník rizika,
• zdroj nebezpečí,
• příjemce nebezpečí,
• nositel rizika,
• rozhodovatel,
• rozhodovatel o riziku regulátor,
• regulátor rizika,
• rizikový inženýr,
• analytik rizika,
• manažer rizika,
• hlavní manažer rizika,
• hodnotitel nebezpečí,
• expert,
• pojistný matematik,
• pojišťovací makléř.

Za důležitou autor považuje poznámku, že výše uvedené osoby nemají pouze vztahy organizační, definované, ale mají také vztahy psychické (emoce, morálka, kultura apod.) (Tichý, 2006, s. 8) Rozlišuje v rizikologii jev a děj. Jev souvisí s hmotou nebo jinými projevy (teplota, gravitace apod.) nebo s vědomím (vztah člověka k přírodě, citlivost organismů na vlhkost), případně obě kategorie současně. Jednou z podstat jevu může být závislost na čase, což označuje za děj. Pokud se jev opakuje v čase nebo prostoru, jde o realizaci jevu.

Jev může být popsán verbálně nebo matematicky:

• výskyt ano/ne,
• mohutnost – vyjádřena různými veličinami.

Výskyt realizace (realizací) jevu současně v čase nebo prostoru může být definována:

• bodem,
• intervalem. (Tichý, 2006, s. 8–9)

Daňhel (2005) píše, jak bylo uvedeno, že podstata pojištění je metodologicky spjata s dialektickými filozofickými kategoriemi nutnosti a nahodilosti, přičemž projev nutnosti, zákonitosti, příčinnosti nejsou kategorií matematiky (rozdílně od pravděpodobnosti, jež je kategorií matematiky), nahodilost je kvalitativní (filozofická intepretace). Vztah těchto protikladných stránek interpretace vymezuje pojmy riziko, nejistota a neurčitost. (Daňhel, 2005, s. 11)

Výchozím stupněm, jak uvádí Tichý (2006), je jistota (certitude). Pokud se ztratí, je nutné se nějak vyrovnat s nejistotou (unceraintly) a neurčitostí (indeterminancy). Jistota má známý následek a vyskytuje se jedenkrát. Nejistota 1 – apriorně objektivní (vrh kostkou), má následek známý a je přesně známa pravděpodobnost výskytu. Nejistota 2 – subjektivní, má známý následek a lze odhadnout analyticky pravděpodobnost výskytu i následku. Nejistota 3 – aposteriorně objektivní, lze odhadnout následek i výskyt empiricky. Neurčitost odhadnout nelze, rovněž jako pravděpodobnost výskytu/následku. Zjednodušeně lze charakterizovat nejistotu jako nepoznané známé a neurčitost jako nepoznané neznámé. V analýze rizika mají původ objektivní (náhodný chováním) nebo subjektivní (nedokonalost myšlení lidí). (Tichý, 2006, s. 11)

Hradec (2005) uvádí, že neexistuje ustálená forma definice pojmu riziko. Z původního „vystavení se nepříznivým okolnostem“ lze s ohledem na pojištění riziko definovat takto: „Riziko je pravděpodobnost či možnost vzniku výsledku, který lze obecně považovat za ztrátu, nezdar.“ (Hradec, 2005, s. 10) S odkazem na zákon č. 37/2004 Sb. je pojem pojistné nebezpečí definován jako možná příčina vzniku pojistné události. (2015, s. 11) Riziko pak lze definovat jako „míru pravděpodobnosti vzniku pojistné události vyvolané pojistným nebezpečím.“ (Hradec, 2005, s. 12)

Cipra (2015) neguje rovnítko mezi rizikem a nejistotou. Budoucí negativní jev, který nastane s určitostí, nelze považovat za riziko. O rizikové události máme informaci např. pravděpodobnostního charakteru – lze teoreticky odhadnout. (2015, s. 4) Autor se domnívá, že právě takto kladené rovnítko mezi rizikem a nejistotou je součástí asymetrie informací na samém počátku diskuse o riziku jako takovém.

Riziko například definuje Janata (2008) takto „nebezpečí, které může narušit snahu o dosažení cílů společnosti.“ (Janata, 2008, s. 179) V úvodu zdůrazňuje, že všechny naše činnosti doprovázejí rizika i nejistoty, zejména v moderní dynamické době. Jsou součástí našich životů a jsou zpravidla interpretována pomocí zjednodušených modelů – nedokonalých. (Janata, 2008, s. 9)

Obrázek 1 : Srovnání pojmů riziko × nejistota

Zdroj: Komerční banka, a. s.

Tichý (2016) při hledání rizika připomíná, že se jedná spíše o sémantický problém, v českém jazyce má riziko spíše negativní zabarvení. (2006, s. 15)

Základními pojmy v analýze rizika jsou: nebezpečí (hazard) – reálná hrozba objektu nebo procesu je vždy známá. Lze dělit na absolutní a relativní. Nebezpečí se realizuje nebo nikoli. Realizace se projevuje výskytem jedné nebo více skutečností, nazývá se scénář nebezpečí, což je souhrnem okolností a skutečností. V rizikovém inženýrství je ustálen pojem odhad scénáře nebezpečí podle metodologického postupu, zpravidla ve formě expertní analýzy. Nezávisle na sobě se může vyskytnout dvě nebo více nebezpečí, tzv. vedle sebe nebo nebezpečí následná. (Tichý, 2006, s. 15)

Tichý (2016) dělí definice rizika do tří základních skupin: technická, ekonomická a sociální. Uvádí řadu příkladů a poukazuje na rozdílnost definicí mezi nimi, přičemž každá z definic má své varianty. (Tichý, 2006, s. 16) V rámci kategorizace a klasifikace pracuje se skutečností, že neexistuje univerzální uspořádání rizik do systému nebo tříd.

Příklady ucelených skupin:

• hmotné riziko,
• spekulativní riziko,
• systematické riziko,
• pojistitelné/nepojistitelné riziko,
• strategické riziko,
• odhadované riziko. (Tichý, 2006, s. 18)

Rizik je neomezené množství. (Tichý, 2006, s. 18) V rizikologické praxi je ustálen výraz risk portfolio. Rizika spolu mohou souviset, ovlivněním jednoho lze dosáhnout změny rizik dalších. Rizika se v průběhu času mohou měnit.

Klasifikace rizika:

• stálá,
• nahodilá:
  • jednorázová,
  • opakovaná,
  • mimořádná.

V analýze rizika je nutné se rozhodnout, jaká je pravděpodobnost vzniku (probabilty), chápáno ve smyslu pravděpodobnosti. Subjektivní názor hodnotitele je označen jako pravděpodobná možnost. (Tichý, 2006, s. 19–20)

Újmou rozumíme obecný pojem, který je nadřazený výrazu škoda. Škoda je újma explicitně obsažena. Základní dělení je na škodu hmotnou a nehmotnou.

Rizikovým faktorem (risk faktor) se rozumí takový stacionární nebo dynamický jev, jenž může být zdrojem nebezpečí. Existuje jich celá řada, např. rizika mechanická, elektrická, vibrační, hluková, rizika vzniklá zanedbáním ergonomických zásad a jejich kombinace. Risk index je definovanou veličinou – vyjádřením rizika, kterému je osoba vystavena v prostředí, na něž riziko působí, nebo při činnosti, kterou provádí (Tichý, 2006, s. 26)

Rozhodování a rozhodovací procesy

Tři fáze risk managementu:

• první fáze: identifikace rizika,
• druhá fáze: ovládání (redukce a eliminace) rizika,
• třetí fáze: finanční eliminace – důsledků realizace rizika. (Daňhel, 2005)

Druhy rizik zkoumaných v rámci risk managmentu uvádí Daňhel (2002) podle Bawcutta (1981).

V rámci risk managementu můžeme zkoumat následující rizika:

• fyzických ztrát nebo poškození majetku škod a zdraví,
• odpovědnost za škody,
• přerušení ekonomické (výrobní) činnosti.
• chyby v řízení (plánování),
• nedbalostní škody,
• technologická,
• politická,
• sociální,
• vyplývající z přírodního prostředí (klima, vyčerpanost zdrojů apod.).

„Prvních pět výše uvedených druhů rizik se na současné úrovni poznání vesměs považuje za řízením kontrolovaná. Zbylá část je kontrolovatelná omezeně, na druhé straně realizace rizik nemusí vždy znamenat negativní důsledky“. (Daňhel, 2002, s. 21) Dodává, že, projevy nahodilosti risk managementu jsou aktuálním problémem ekonomické rovnováhy. Dále uvádí: „ekonomická teorie vychází z hegelovského principu polarity, formuluje koncepci dynamické nerovnováhy“ . (Daňhel, 2002, s. 21)

Kromě výše uvedených zkoumaných rizik jsou také druhy rizik tzv. moderních, například podle Daňhela (2005).

Literatura uvádí i jiné dělení rizik, např.:

• informační rizika,
• kybernetická rizika,
• ekonomická a finanční rizika:
  • úvěrová rizika,
  • riziko insolvence,
  • investiční rizika – odhad ziskovosti a spolehlivosti investice,
  • měnová rizika,

• tržní rizika (Market Risks),
• marketingová rizika,
• sociální rizika,
• obchodní rizika,
• legislativní rizika,
• podnikatelská rizika,
• projektová rizika,
• bezpečnostní rizika.

V třetí fázi existují základní formy pro eliminování finančního rizika:

• krytí důsledků realizace rizika vlastními zdroji,
• transfer rizika.

Transfer rizika se v mnoha případech jeví jako racionálnější, zejména v souvislostech s katastrofální možnou škodou (relativně malý poplatek za pojištění, je dopředu známý). Samofinancování možných ztrát se jeví, zejména z hlediska schopnosti odhadnout případné škody, jako rizikovější. Zda klient zvolí jeden ze způsobů nebo jejich kombinaci (nebo žádný způsob), záleží na mnoha faktorech, jako zásadní se jeví ekonomické možnosti pojišťovaného subjektu. (Daňhel, 2002, s. 22)

Rozhodnutí (decision) se uskutečňují v jakékoli situaci. Rozhodování (decision making) se děje v čase a prostoru.

M. Tichý (2006, s. 87) rozlišuje tři základní případy rozhodování:

• rozhodování za jistoty,
• rozhodování za nejistot nebo neurčitostí bez důsledku pro rozhodovatele – je vždy náhodné,
• rozhodování za nejistot nebo neurčitostí s důsledkem pro rozhodovatele
(nenáhodné rozhodování), důsledek není explicitně znám.

Rozhodovací procesy mohou být spontánní nebo systematické. Lidé se rozhodují za určitých okolností a v určitém kontextu. Uskutečňují se buď současně, nebo postupně, jako jedno za druhým. (Tichý, 2006, s. 89) Velmi srozumitelně popisuje schéma rozhodovacího procesu Tichý (2006), od stanovení cílů přes rozhodovací modely po rozhodnutí samé. V rozhodovacím procesu existuje řada rizik a nebezpečí s rozhodnutím spojených, jako např. nepřesné zadání, množství validních informací, interpretace informací, nerozhodnost nebo nestabilní obsah. (Tichý, 2006, s. 90–93) Jde tedy o jistou formu asymetrii informací, zejména je-li v rozhodovacím procesu více rozhodovatelů.

Kritéria, na jejichž základě se budeme rozhodovat, jsou založena na peněžní hodnotě nebo užitné hodnotě. Důležité je stanovit funkci užitku (utility function). (Tichý, 2006, s. 98) V rizikologii, jak uvádí Tichý (2006, s. 108), se uplatňuje logika, a to i vícehodnotová. Kromě prostých hodnot, jako je pravda nebo nepravda, je nutné vytvořit stupnici pravděpodobnostních hodnot. V logice je vždy nutné zkoumání argumentů. (2006, s. 107)

Osoby jsou z hlediska vztahu k nebezpečí ve všech svých formách:

• zdrojem nebezpečí,
• nezúčastněné,
• zprostředkovatelem nebezpečí,
• příjemcem nebezpečí.

A uplatňují se ve čtyřech situacích jako: příjemci, nositelé, hodnotitelé rizika a rozhodovatelé. V těchto situacích může být jejich vztah nezávislý, částečně závislý nebo i dokonale závislý. (Tichý, 2006, s. 112)

Riziko můžeme třídit podle možného dopadu do dvou velkých skupin:

• čistá rizika,
• spekulační rizika. (Markvart, 2020)

Čistá rizika znamenají ztrátu nebo nulový výsledek. Mezi taková patři rizika politická, přírodní, ekologická a některá komerční.

Spekulační rizika znamenají možnost dosažení jak žádoucího, tak i nežádoucího výsledku. Jsou to finanční rizika, která jsou součástí rizik podnikání.

Nejdůležitějšími charakteristikami rizika jsou:

• míra pravděpodobnosti rizika – pravděpodobnost, že riziko nastane,
• úroveň rizika,
• dopady rizika – důsledky, které se projeví, pokud nastane riziková situace,
• předvídatelnost rizika – šance, že riziko lze předem identifikovat a předvídat,
• míra ovlivnitelnosti rizika:
  • ovlivnitelná,
  • částečně ovlivnitelná,
  • neovlivnitelná,
• vztah k organizaci:
  • interní rizika – tyto druhy rizik může subjekt ovlivňovat a řídit, projevují se uvnitř organizace,
  • externí rizika – tyto druhy rizik subjekt nemůže přímo ovlivňovat, jedná se o faktory prostředí,
• pořadí působení – vzniku a odstranitelnosti:
  • primární,
  • sekundární – tyto druhy rizik vznikají při eliminaci primárních rizik,
  • zbytková (zůstatková, reziduální) – tento typ rizik zůstává po eliminaci rizika, jedná se o riziko, které je subjekt ochoten nést,
• velikost rizika:
  • malá,
  • střední,
  • velká,
• míra akceptovatelnosti (přijatelnosti, únosnosti):
  • nezbytná (nutná),
  • únosná (přijatelná),
  • neúnosná (nepřijatelná),
• pravděpodobnost vzniku a působení
  • nepravděpodobná,
  • málo pravděpodobná,
  • pravděpodobná,
  • velmi pravděpodobná,
  • téměř jistá,
• rozsah působení:
  • systematická – tento typ rizika platí pro všechny podnikatelské subjekty,
  • nesystematická – tento typ rizika platí pouze pro určitý obor podnikání.

Risk management

Pokud si riziko, jeho predikce, anticipace, vznik, následky a poučení z nich představíme jako jistý proces, bude mít i své účastníky. Budou jimi v našem případě: risk management pojišťovny – pojišťovna – makléř – řídicí orgán (podnik). Pro účely této práce budou použiti v procesu pouze tři účastníci: pojišťovna – makléř – klient (dále jen PMK).

Problém řízení rizik je velice aktuální. Každý podnik by měl brát ohled na celou paletu rizik. Riziko můžeme řídit a vytvořit tak rovnováhu mezi optimálním poměrem rizika a funkce podniku. Je tomu skutečně tak?

Stále slýcháme, že řízení rizik v organizaci nabývá na významu. Je to možná zřetelné ve velkých organizacích. Oddělení risk managementu, je buď součástí útvaru interního, auditu nebo samostatnou jednotkou. Není však jasné, že s růstem podniku roste kvalita risk managementu a riziko je vnímáno obezřetněji. Také jistě neexistuje přímá úměra mezi velikostí podniku a mírou vnímaného rizika. Naopak najdeme souvislosti mezi hodnotou podniku a kvalitou risk managementu. (Markvart, 2020)

Š. Onder (2020) shrnuje problematiku risk managementu (RM), proč je užitečný, následovně: „Umožní strukturovaně určit významná rizika, k nim přiřadit vlastníka a formulovat nápravné opatření, včetně akčního plánu k jeho realizaci“ . Risk management je strategickou disciplínou:

1) určí diagnózu (identifikace rizik),

2) určí směr (prioritizace rizik dle jejich ohodnocení),

3) navrhne akční plány, tj. je exekucí.

Nástroje risk managementu

V diagnostické fázi (identifikace rizik) je inspirován ze strategických rámců typu SWOT, FMEA (analýza možného vzniku vad výroby/procesu). Poté vznikají vlastní strategické rámce v rámci RM s cílem posílení implementační fáze, mezi něž patří zRCSA (ohodnocení rizik a kontrol) a ERM (firemní řízení rizik), apod.

„Risk management je metodicky rovněž vymezen v rámci výstupu projektu poradenských společností COSO a v podobě implementačních norem má svůj odraz také v rámci norem ISO. Pro vyhodnocení nákladů rizik, a tedy zvážení v jakém vztahu jsou náklady rizik na náklady na jejich odstranění anebo potlačení se používá standardizovaná CBA (analýza nákladů a přínosů) .” (Onder, 2020)

K procesu rozhodování v risk RM dodává: „Podle pochopení významu (pravděpodobnost a dopad) a tím vyjádření nákladů rizika se mohu kvalifikovaně rozhodovat, zda riziko akceptuji (přijmu jej), nebo zda jej zcela odmítnu (zavřu produkt, opustím trh, zamítnu transakci atd.), případně zda jej přenesu (tzv. transfer rizika v podobě finančního hedgingu a nebo pojištění, případně outsourcing rizik) na někoho jiného anebo zda jej nějak zredukuji nějakým nápravným opatřením, přijetím garance, záruky nebo zajištění kolaterálem anebo nastavením kontroly či změnou procesu.“ (Onder, 2020)

Potíže v implementací RM jsou podle Ondera, že si lidé zpravidla plně neuvědomují komplexnost metodiky RM. Závěrem konstatuje ve vztahu PMK: „Aby rozhodování podnikatele bylo efektivní, musí svou pozornost směrovat na aktivity, projekty, aktiva s nejvyšší hodnotou z hlediska tvorby a uchování jeho podnikání, tj. se zásadním přínosem k zisku a kapitálu společnosti. “ Doporučuje konzultace s makléřem. (Onder, 2020)

Š. Onder (2010) v článku Dopady finanční krize na řízení rizik pojišťoven, uzavírá problematiku řízení rizik: „Finanční krize ukázala, že finanční instituce podcenily oblast řízení tržních rizik.“ (2010, s. 46). Změny v systému řízení rizik jsou reflektovány regulátorem.

M. Tichý (2006) si klade otázky, proč zavést systém managmentu rizika: Za prvé – je to móda? Za druhé – potřebujeme risk management? Za třetí – co nám to přinese? O módu jistě nejde, risk managment je zapotřebí, je vyvolán vnitřní potřebou podniku. Uvádí řadu důvodů, proč je zapotřebí. Často je vyvolán vnějším požadavky (např. Basel, Solvency u bank a pojišťoven).

V odpovědi na třetí otázku argumentuje, že management rizika má ekonomický význam, má vliv na hodnotu organizace ve dvou rovinách:

• primární,
• sekundární.

U první skupiny to je např. zvýšení ratingu, důvěra bank, investorů, schopnost efektivní reakce na katastrofy apod., ve druhé pak omezení ztrát, snížení nákladů, případně zvýšení podílu na trhu. (Tichý, 2006, s. 210–212)

Typy pojistných rizik přehledně třídí T. Cipra (2015), např. objektivní, subjektivní, morální, dopravní, šomážní, moderní apod. a uvádí: „Z hlediska pojistitelé se rizika převzatá v rámci pojistného kmene transformují na tzv. pojistně technické riziko pojistitele, které spočívá v potenciálním nebezpečí, že ve skutečnosti nedojde k vyrovnání mezi přijatým pojistným a vyplaceným pojistným plněním.“ (Cipra, 2015, s. 179)

Jak bylo uvedeno v kapitole historie pojištění, řada pojistných produktů je tradičních a je v různých formách nabízena i po staletí. Kromě základních okruhů, základního dělení pojištění na životní a neživotní, popsaných v předchozích a kapitolách a literaturou (Tichý, 2006), (Cipra, 2015), (Hradec, 2005) se bude práce zabývat především kategoriemi rizik a nebezpečími neobvyklými.

V historii lze jako příklady uvést významné pojistné události s ovládáním rizika, jako např. (sdílení rizika ztráty karavan – Chamurappi, 1650 př. n. l., povinné požární pojištění – české země 1699, havárie tankeru Exxon Waldez – USA, 1989, druhý útok na WTC – New York, 2001, povodně Čechy – 1997, 2002, atd.) Z celé palety historických významných pojistných událostí by mělo plynout poučení. Kalkulace s příčinami a průběhem by se měla provádět při úvahách nad riziky, která mohou být realizována v budoucnosti. Zajímavou poznámku k příčinám finanční krize v roce 2008 uvádí

E. Zamrazilová. Rojíček (2016) poukazuje na to, že akademici identifikují řadu dílčích problémů, které ke krizi vedly. Měnové krize v kontextu krizí finančních nejsou jevem izolovaným, ale článkem řetězce. Mají širší negativní dopady. Nelze je však přesně vyjádřit platným modelem, což potvrzuje historie. Předvídání krizí (stejně jako jiných negativních jevů – poznámka autora) je velmi nespolehlivé. Odkazuje na studii Reinhart a Rogof (2009), která má ojedinělý široký historický záměr. (Zamrazilová, 2016, s. 448–450)

Jednou z kategorií jsou rizika – události, které popsal N. Taleb (2011) v knize Černá labuť: následky vysoce nepravděpodobných událostí. „Černé labutě“ jsou vzácné, mimořádně významné a retrospektivně (avšak nikoli prospektivně) předvídatelné. (Taleb, 2011, s. 42) a kategorie rizik speciálních ve vztahu k pojistitelnosti a nepojistitelnosti s ohledem na zájmy pojistitele (pojišťovny) i klienta. Funkce užitku u osob, které jsou k riziku averzní a mají nechuť k úbytku bohatství, bude vyšší, budou proto ochotny vynakládat vyšší částky v souvislosti s realizací především rizik katastrofálních. Ta jsou zajímavá pro pojišťovnu i makléře. Osoby, které budou mít postoj neurální, pro obě skupiny tolik zajímavé nebudou, obdobně jako nemajetné osoby – není co pojišťovat. (Tichý, 2006, s. 297)

Jak bylo uvedeno, jednou s možností, jak s rizikem pracovat, je jeho transfer na třetí subjekt, pojišťovnu (zajišťovnu). Pojišťovny pracují s celou řadou matematických modelů na základě teorie pravděpodobnosti. (Mandl, 2000) Neživotní pojištění pracuje s absolutně náhodnými jevy, na rozdíl od pojištění životního. Pojišťovna přebírá rizika klientů, zajišťovna pak rizika pojišťovny. Pojistná matematika tvoří velmi důležitou složku celého procesu, musí se zabývat problematikou zákonitostí. Musí si držet finanční stabilitu. (Matoušek, 2009) Problematikou pojistné matematiky se zabývá Tomáš Cipra (2009).

Matematické modely nejsou většině klientů ani pracovníkům pojišťoven zcela srozumitelné. Nicméně výsledek takových propočtů udává pojistnou sazbu. A právě proto je snazší prezentovat výsledky matematických modelů ve zhuštěné podobě formou sazeb. Pojistné sazby nám pak určují výši pojistného neboli cenu rizika.

Kromě shora uvedených jsou i další faktory ovlivňující klienta, zda se pojistit či nikoli a zda případně vytvořit ve spolupráci s makléřem (nebo samostatně) pojistný program.

Po vyhodnocení rizikové zprávy, s použitím např. programu Monte Carlo (popisuje Tichý 2006) pro optimalizaci jsou to základní prvky:

• vyjmenování rizik(a) – vyjmenovaná nebo všechna,
• pojmenování a stanovení výluk,
• stanovení pojistné částky,
• definování horní hranice škod,
• stanovení ceny.
• stanovení spoluúčasti.

Janata (2008) výše uvedené body logicky třídí. Pojistný program pro společnosti s náročným výrobním programem, holdingovým uspořádáním apod. je náročný úkol. Primární fáze, optimálně ve spolupráci s makléřem, je zásadní. V živelním pojištění popisuje základní skupinu vyjmenovaných rizik – FLEXA (často klienty obtížně uchopitelnou – poznámka autora). Kategorizuje (zpravidla podle stupnic) živelná nebezpečí. Upozorňuje na standardní výluky (válečné události, nepokoje, působení jaderné energie atd.). Pojistnou částku definuje jako nejvyšší možnou hodnotu plnění, což je významné při definici pojištěných věcí. Rozlišuje novou, časovou a obecnou hodnotu pojištěných věcí. Je-li pojistná částka nižší než pojistná hodnota, jedná se o podpojištění. Je-li obtížné nebo nereálné pojistnou částku mít vždy v odpovídající hodnotě, použije se například tzv. první riziko (plnění do sjednaného limitu). Pojištěním typu all risk jsou pojištěna všechna rizika, kromě vyloučených (další případ asymetrie informací, často není správně chápáno – poznámka autora). Vyjmenovává a často pojišťovaná rizika (požární, odpovědnostní, přerušení provozu, krádež a loupež, elektroniky…)

Používané veličiny, jsou často rozdílné, definují a stanovují horní hranici škod:

• NLE – Normal Loos Expectancy,
• PML – Possible Maximum Lost,
• EML – Extremely Maximum Lost,
• MFL – Maximum Forseeable Lost,
• MAS – Maximum Amount Subjekt,
• CAT – Catastrophic Lost.

Tyto odhady jsou uvedeny v rizikové zprávě a jsou zcela zásadní jak pro pojistitele (rozhodnutí o případném zajištění nebo na vlastní vrub), tak pochopitelně pro klienta (případné podpojištění nebo přepojištění). Úloha makléře v tomto procesu je zcela zásadní a ovlivňuje závěrečné hodnocení rizika. (Janata, 2008, s. 75–98)

Atomizaci rizika vysvětluje M. Hradec (2005) jako přenos velkého kumulovaného rizika na třetí osobu. Riziko se předává (ceduje, postupuje) formou zajištění nebo soupojištění. (Hradec, 2005, s. 143)

Expertologie

Komplikovanost jevů světa spojená s technologickým pokrokem je předmětem zkoumání vědců v mnoha oborech. V historii se setkáme s osobnostmi s obrovským záběrem a přesahem do mnoha vědních disciplín. V dnešní době je nutné se ve všech oblastech spolehnout na experty, kteří jsou monotematicky zaměřeni. V pojišťovnictví se všechny strany procesu, zejména pojišťovna a makléř opírají o výsledky expertiz ve všech fázích risk managementu. Odpovědné osoby pak přijímají rozhodnutí pramenící z jejich výsledků. Doporučení respektují z mnoha důvodů však jen v omezené míře nebo vůbec. Zejména v měkkých disciplínách se mohou výsledky expertiz lišit. Příkladem jsou odhady vývoje pandemie covid-19, kde se často pohledy na obtížně predikovatelné chování lidí a mutaci viru lišily. Opačným příkladem jsou expertizy požární, které jsou většinou respektovány zcela. I soud přihlíží v komplikovanějších kauzách k názoru expertů, ale odpovědnost za rozhodnutí stejně jako v risk managementu i v běžném životě nese rozhodovatel.

Zajímavou sondou do expertologie je publikace M. Tichého a M. Valjentové (2011), Experti a expertizy. Za příčinu nespolehlivosti odhadu ekonomiky a jejího vývoje považují autoři „nedostatek pravděpodobnostního přístupu k prognózovaní“ . (Tichý, 2011, s. 15) Odhady se často uskutečňují na základě průměrů, přičemž se nepřihlíží k rozptylu ukazatelů. Rozdíl spatřují (nejvíce v minulosti) ve výkladu teorie pravděpodobnosti a vytváření podkladů pro rozhodování a zdůrazňují lidský prvek v něm. Popisují organizované expertizy, které již nejsou živelné, ale systematické, jsou založeny na vědeckých základech, ovšem bez respektování náhodnosti vstupů. Důraz kladou na to, že „lidský činitel v expertizách je nepominutelný“. (Tichý, 2011, s. 16)

Expertizu definují jako „vědomý nebo podvědomý rozbor minulé přítomné nebo budoucí situace, ve které se nalézá nebo pravděpodobně bude nalézat určitý projekt. Expertiza je souhrn činností, kterými se získávají a analyzují podklady pro rozhodování na základě výroků jednoho nebo několika expertů“ . (Tichý, 2011, s. 17)

Expertiza by měla mít svůj účel (purpose) a cíl (aim) (2011, s. 23). Na tomto základě se bude rozhodovat risk management pojišťovny v úvaze, zda riziko přijmout či nikoli. Podklady získané od klienta a vlastní zpracovaní makléře jsou důležitou součástí celého procesu, a rozhodne-li se pojišťovna riziko přijmout, musí ho ohodnotit cenou. Cenu pojištění klient buď akceptuje, či nikoli. Na základě výsledků expertiz a ocenění rizika rozhodne, zda jej na pojišťovnu přenese nebo ne. Pokud se klient opírá o vlastního experta, dochází k syntéze poznatků.

Expertiza je velmi důležitou součástí procesu při posuzování požárních rizik a je součástí relativně zvládnutou. Autor odkazuje na publikaci Práce s požárními riziky a některé speciální rizikové zprávy (Janata, 2012). Historické zkušenosti s rizikem, analýza minulých škod, příčiny vzniku a následky jsou vodítkem pro tvorbu předpisů, nařízení a doporučení. Za pozornost stojí práce Radka Kislingera (2016) Vybrané požáry, nebo Kislinger (2015) Požárně technické charakteristiky a technické informace pro potřeby ZPP. Autor těchto prací čerpá především z vlastních zkušeností a poznatků z dlouholeté praxe.

V požárním riziku i u jiných, např. rizik spojených s jadernou energií, jsou účastníky procesu výsledky a doporučení expertů téměř bezvýhradně akceptovány a v rozhodování o riziku hrají zásadní roli.

Poznatky expertů a výsledky expertiz jsou podkladem pro tvorbu rizikové zprávy, kterou zpracuje pojišťovna nebo makléř. Autor odkazuje např. na Janata (2010), Metodiku přípravy rizikové zprávy pro pojistné trhy. Na makléře jsou tak kladeny vysoké nároky na odbornost napříč celým spektrem vědních oborů, protože zpravidla není schopen disponovat dostatečným množstvím expertů daném v oboru. Jak pojišťovna, tak makléř část této činnosti outsourcují.

Rizikovým zprávám se podrobně věnuje J. Janata (2012) v odborné publikaci Práce s požárními riziky a některé speciální rizikové zprávy. Uvádí, že ČR má vysoký standard v protipožární prevenci. Požár je v celé střední Evropě stále nejfrekventovanějším rizikem, následují povodně a větrné smršti. Charakter požáru se však v průběhu staletí mění, např. ve středověku byly příčinou šíření požáru vysoce hořlavé stavební materiály. (Janata, 2012, s. 7, 8) Celkově se jedná o precizně zpracovanou monografii, která je metodickým materiálem pro zpracování rizikových zpráv.

Barometr

Rozhodnutí o transferu rizika učiní v konečné fázi vždy pouze klient, pokud k tomu není donucen státem, profesním sdružením, bankou nebo úvěrovou společností. Výběr pojistného programu závisí na nabídce pojistitele, ceně a rizicích, která klient považuje za tak závažná, že mohou významně ohrozit jeho ekonomickou činnost. Každý klient vnímá riziko jinak.

Zajímavou studii 2 650 expertů z 89 zemí zveřejnila Allianz (2022). Studie popisuje měnící se nálady a preference klientů za poslední období ovlivněné pandemií covid-19 na následujících dvanáct měsíců (průzkum z října 2021). Většina odpovědí byla od velkých společností roční obrat >500 mil., USD (1 208 respondentů, 46 %). Středně velké podniky (tržby 250 až 500 mil. USD) poskytly 518 respondentů (20 %), zatímco malé podniky (tržby <250 mil. USD) poskytly 924 respondentů (34 %). V průzkumu byli zastoupeni odborníci na rizika z 22 průmyslových odvětví. (Allianz, 2022, s. 10)

Nejdůležitější globální rizika pro rok 2022:

1. kybernetická rizika (cyber risk) – na rok 2022 – 44 % (40 % v roce 2021),

2. přerušení provozu (business interruption) – na rok 2022 – 42 % (41 % v roce 2021),

3. přírodní katastrofy (natural catastorphes) – na rok 2022 – 25 % (17 % v roce 2021),

4. vypuknutí pandemie (pandemic outbreak) – na rok 2022 – 22 % (40 % v roce 2021),

5. změny předpisů, nařízení, regulace (change in legislation, regulation) – na rok 2022 – 19 % (19 % v roce 2021),

6. klimatické změny (cliamate change) – na rok 2022 – 17 % (13 % v roce 2021),

7. požár, výbuch (fire, explosion) – na rok 2022 – 17 % (16 % v roce 2021),

8. vývoj na trhu (market developtments) – na rok 2022 – 15 % (19 % v roce 2021),

9. nedostatek kvalifikované pracovní síly (shortage of skilled workforce) – na rok 2022 – 13 % (13 % v roce 2021),

10. makroekonomický vývoj, inflace (macroeconomik developments, inflation) – na rok 2022 – 11 % (8 % v roce 2021).

Optikou června roku 2022 se jeví, že rizika spojená s válečným konfliktem, vývojem cen energií a inflací (0–3 %) byla podceněna. Naopak k nejvyšší elevaci obav došlo u rizika přírodních katastrof (o 8 %), vývojem na trhu (o 4 %). Riziko změny klimatu (např. fyzická, provozní, finanční a reputační rizika v důsledku globálního oteplování) pravděpodobně pod vlivem dekarbonizační hysterie umocněné na podzim 2022 bezcennými projevy státníků v Glasgow stouplo o 4 %. K největšímu nárůstu došlo u rizik souvisejících s obavami z přírodních katastrof (o 8 %). S pandemií covid-19 a opakujícími se opatřeními počítalo o celých 18 % méně manažerů.

Politická rizika (válka, nepokoje, politická nestabilita, terorismus se umístil na 13. místě – na rok 2022 – 9 % (10 % v roce 2021), tedy 1% pokles. Na 14. místě se pak umístila rizika spojená se selháním kritické infrastruktury stoupla o 4 % – na rok 2022 – 9 % (5 % v roce 2021). (Allianz, 2022, s. 4 a 5)

Preference klientů, obdobně jako vnímání riziku jsou rozdílné. Odlišná jsou rizika vnímána v různých zemích, klimatických, ekonomických a politických podmínkách. Stejně tomu je i u skupin v systému sociální stratifikace. (viz např. Weber, 1922)

Allianz (2022) například v Barometru rizik, result appendix uvádí žebříček obávaných rizik pro rok 2022.

Německo

Business interruption – 55 % (50 % v roce 2021)

Cyber risk – 50 % – (48 % v roce 2021)

Rakousko

Cyber incidents – 63 % – (50 % v roce 2021)

Business interruption – 52 % (58 % v roce 2021)

Critical infrastructure blackouts – 44 % (8 % v roce 2021)

USA

Business interruption – 50 – (46 % v roce 2021)

Cyber risk – 37 % – (33 % v roce 2021)

Natural catastrophes – 35 % (27 % v roce 2021)

Bulharsko

Pandemic outbreak – 38 % – (57 % v roce 2021)

Business interruption – 33 % – (35 % v roce 2021)

Macroeconomic developments – 29 % – (21 % v roce 2021)

Rizik spojených se změnou klimatu (climate change) se obávají manažeři z Velké Británie – 2. místo – 31 % (17 % v roce 2021), Kanady – 3. místo – 28 % – (11 % v roce 2021) nebo Austrálie – 1. místo – 34 % – (22 %– v roce 2021). Čína nebo Indie tato rizika na prvních deseti místech barometru rizik neuvádí. (Allianz, 2022, result appendix)

(Sigma, 1/2021) V roce 2020 činily ekonomické ztráty plynoucí z realizace všech rizik 202 bil. USD, z čehož pojistné události činily 89 bil. USD. (Sigma, 1/2021, s. 4) Přehled katastrof od roku 1975 uvádí Munich Re (2022) ve studii Naturkatastrophen machen 2021 besonders teuer. Soubor čtyř doporučení vydala The Geneva Association (2016) ve výzkumné zprávě O integrovaném přístupu k řízení rizika přírodních katastrof.

Podle Kahnemana (2012) jsou jedinci náchylní k úzkému rámci a konstruují preference pokaždé, je-li před nimi riskantní volba. Doporučuje rutinní strategii, která je ve většině případů aplikovatelná. (Kahneman, 2012, s. 364) „Vnější pohled a riziková strategie představují nápravné prostředky proti dvěma různým zkreslením (biasům), jež ovlivňují mnohá naše rozhodnutí: proti přehnanému optimismu, který způsobuje klam plánování, a proti přehnané opatrnosti způsobené averzí ke ztrátě. “ (Kahneman, 2012, s. 365)

Kategorie moderních rizik

V současné době existuje několik pohledů na řešení problematiky spojené s kategorií moderních rizik. Autoři často inklinují k nejrůznějším formám zásahů státu do oblasti pojištění. K údajným klimatickým změnám a úloze globálního pojišťovnictví se vyjadřují autoři (Phelan, Liam, Holley, Cameron, Shearing, Clifford, du Toit, Louise, 2021) v publikaci Insurance and Climate Change (Pojištění a změna klimatu) . S odkazem na Halla a Farralla (2013) tvrdí, že klimatická změna zvýší náklady na pojistné krytí, zejména s růstem hospodářství založeném na fosilních palivech. Viní pojišťovny, že se podílejí na klimatických rizicích tím, že hrají rozhodující úlohu a podílejí se výrazně na změně klimatu. (South, 2015) Čerpá z paradigmatu, že „měnící se klima činí zemský systém nestabilním a vyznačuje se nepředvídatelnými změnami. “ (Schneider, 2004, s. 245) Popisují snahy o přizpůsobení pojistitelů klimatickým rizikům, které mají rozdílné výsledky (Paterson, 1999) Od roku 2014 se řada pojišťoven zbavila uhelných aktiv a odmítá krytí uhelné infrastruktury. (Allianz, 2015) Domnívají se, že změna klimatu představuje velkou společenskou výzvu (snížení průměrné teploty o 1,5 C za 100 let – poznámka autora) odpovědnost za proces jako správce rizik nesou výhradně pojišťovny.

Problematiku digitalizace pojištění a digitální transformaci obecně popisuje v publikaci Insurance 4.0, B. Nicoletti (2021) ve čtyřech dimenzích: využití technologií, změny v tvorbě hodnoty, strukturálních změnách a finančních aspektech. (Nicoletti, 2021, s. 361) S odkazem na McKinsey uvádí, že 99 % manažerů provedlo v posledních dvou letech technologickou transformaci, doporučuje 2–5 % svého obratu investovat do digitalizace. Díky chytrým telefonům mají aktéři přístup k informacím odkudkoli a kdykoli, což představuje revoluci. Vyžaduje to změnu produktů, firemní kultury a obchodního modelu digitální transformace. (Nicoletti, 2021, s. 365) Zcela zásadní změnu (poznámka autora): „Mají zákazníci nyní k dispozici více informací o pojišťovacích službách než v minulosti. Dochází tak k nepřetržitému procesu, který se stále více odehrává ve virtuálním světě.“ (Nicoletti, 2021, s. 366) Proces je to zdlouhavý a vyžaduje, aby způsob práce organizací přinesl přidanou hodnotu. (Nicoletti, 2021, s. 369)

S digitalizací je spojena řada rizik, která je třeba analyzovat, především riziko operační. Výskyt katastrofy může ohrozit kontinuitu organizace a je nutné digitální technologie účinně chránit. (Nicoletti, 2021, s. 371) Přináší, podle názoru autora, především rizika odpovědnostní, dosud nepopsaná a v mnoha případě obtížně redukovatelná.

Celý proces (Pojištění 4.0, Průmysl 4.0 atd.) vyžaduje monitorování a správu, která je podporuje, tedy systém, ve kterém je možné sdílet shromážděné informace. (To podle autora nekoresponduje s často skloňovaným GDPR). Blockchainová řešení mohou být jednou z možností v mnoha oborech společenského a ekonomického života. (Nicoletti, 2021, s. 381)

Neúplné pojištění a absolutní averze k riziku je předmětem stejnojmenné studie H. Imaie (1981). Imai předpokládá, že rizikově averzní klient čelí různým příjmům za různých přírodních stavů. Optimální rozdělení rizika mezi agenta, který se riziku vyhýbá, a agenta s neutrálním přístupem vede k tomu, že dojde k vyrovnání čistého příjmu. (Imai,1981, s. 107) To platí zejména pro kategorii rizik moderních, nepopsaných.

Pravděpodobně velkou polemiku vyvolá článek J. Mesršmída (38/2021) Zvládlo pojišťovnictví dopady pandemie?: „Hospodaření největších pojišťovnických skupin světa se vyvíjelo v zásadě příznivě a na žádném z příslušných národních trhů se neobjevily ani náznaky systémového rizika.“ (Mesršmíd, 2022, s. 4) a konstatuje, že pojišťovnictví pandemii zvládlo, přestože není možné odhadnout konec pandemie.

Mesršmíd v článku Teoretický i praktický přístup k pojistitelnosti zamýšlí, s odkazem na GDW, Taleba, WEF, nad pojistitelností moderních (nových) rizik. Nelze polemizovat s výrokem „Pandemie koronaviru představuje jednoznačně nečekanou obrovskou výzvu i pro pojišťovnictví“ ani s výrokem „Otázka pojistitelnosti vyvstává zvláště u nových, resp. nově vznikajících rizik. V angličtině se používá termín ‚emerging risks‘, který se obvykle překládá jako „nově vznikající rizika“ . (Mesršmíd, 2021, s. 24) Rozděluje moderní rizika na ekonomická, enviromentální, geopolitická, společenská, technologická. Za klíčovou strategickou otázku považuje, zda by taková rizika měla být chápána jako hrozba nebo příležitost. (Mesršmíd, 2021, s. 25) Státní svaz německého pojišťovnictví (GDW) považuje některé nové úkoly za klíčové: včas rozpoznat nová rizika, vyjasnit pojistná nebezpečí, předcházet škodám a nabídnout soukromou pojistnou ochranu. To se zpravidla daří, ale ne vždy. Např. u současné koronavirové pandemie naráží komerční pojistná ochrana na své hranice. (Mesršmíd, 2021, s. 25) Pandemie je v zásadě nepojistitelná. K tomu shrnuje komplexní přístup v oblasti pojistitelnosti Ženevské asociace (The Geneva Association, GA). Vychází z teze: „Pandemie jasně ukázala, že výrobní procesy a dodavatelské řetězce jsou zpravidla mezinárodně propojeny a tím jsou vysoce zranitelné. Jestliže vypadne jeden článek, rozpadne se i celý řetězec. Platby z případného systému zabezpečení proti pandemii mohou být tudíž jen částí řešení.“ (Mesršmíd, 2021, s. 27) V článku argumentuje ve prospěch nepojistitelnosti takového rizika i s ohledem na případně vzniklou asymetrii informací, měnící se v morální hazard, protože problematika rizik plynoucích z pandemie je obsáhlá a složitá. Za pozornost však stojí poslední věta, která je varovná: „Výzkumná zpráva GA potvrzuje, že pandemické riziko v pojištění majetku, resp. v pojištění přerušení provozu, je (nyní) nepojistitelné. Je zřejmé, že vyhovět všem Berlinerovým kritériím pojistitelnosti není u pandemického rizika v pojištění přerušení provozu v současné době možné. Jakákoli budoucí řešení se určitě neobejdou bez zapojení státu. “ (Mesršmíd, 2021, s. 29)

J. Mesršmíd (2019) uzavírá článek Pandemie – nová výzva pro pojišťovnictví: „Náměty, jak rozšířit svoji nabídku, jak inovovat a jak spolupracovat se státem, a to včetně pojištění pro případ pandemie se zaměřením na vybranou cílovou skupinu. “ (Mesršmíd, 37/2020, s. 3) Pojistné riziko pandemie je zpravidla v pojistných podmínkách vyloučeno.

Taková úvaha v době, kdy se především Evropa, kvůli kvantitativnímu uvolňování od roku 2008 (sanace finanční krize), záchrany Řecka (2010), neodpovědné fiskální politice, strachu z deflace a celé sérii kompenzačních balíčků spojených s pandemií, ocitá na prahu velké inflace a dluhové krize, případně obojího. Rostoucí ceny energií jsou primárně reakcí na Zelený úděl EU, uvolňování emisních povolenek z depozitu EU, jejich výše, která významným zdrojem příjmů EU. Jsou to změny tzv. cen relativních čili cenové struktury neovlivněné válečným konfliktem. Jak již řekl M. Friedman, inflace je vždy a všude měnovým fenoménem.

Odpovědnost autonomních vozidel (viz Karfíková, 2021) bude jistě problematikou složitou. Bude se jednat spíše o politické rozhodnutí, jaká bude úloha pojistníka, resp. pojištěného – kdo bude povinen škodu uhradit. Složitá bude míra autonomie a možnost osoby do řízení zasáhnout a následný případný regres u výrobce (tvůrce softwaru).

Profesní odpovědnost je v pojistných produktech téměř standardem. Jsou však oblasti, kdy se rozsah produktů a podmínky pro případné plnění při realizaci rizika jeví jako nedostatečné. Příkladem je neexistující odpovědnost pedagogů zejména základních škol, plynoucí z běžného provozu. Autor si je vědom objektivní odpovědnosti škol, ale existuje řada případů, ve kterých by bylo profesní pojištění odpovědnosti žádoucí.

Zásahy státu do ekonomické činnosti často ukládají ekonomickým subjektům povinná pojištění, často však bez předchozí koordinace s potenciálními pojistiteli. Takovým případem je zákon č. 96/2022 Sb. (účinný od 29. 5. 2022), který ukládá povinné pojištění malého a nepropojeného obchodníka s cennými papíry s limitem pojistného plnění nejméně 13 500 000 Kč na každou pojistnou událost a nejméně 2 025 0000 Kč v případě souběhu více pojistných událostí v jednom kalendářním roce. Pojišťovny na tuzemském trhu v současné době takové pojištění negují. (Zákon č. 96/2022 Sb.)

Podobná diskuse nastává při pojištění cyklistů. J. Hochta (2021) k problému občanského pojištění v návaznosti na provozování rekreačního sportu uvádí: „Problémem u těchto smluv ale může být maximální částka k vyplacení, tedy limit pojistného plnění. U starších smluv bývá nezřídka třeba jen 500 tis. Kč, což je prostě málo. Odškodnění za zničené zdraví nebo, nedej bože, smrt, může být v řádech milionů.“ (Hocht, 2021) V tomto případě se jeví povinné pojištění odpovědnosti cyklistů jako vhodné, zejména je-li kolo využíváno jako dopravní prostředek. Respect na webových stránkách (2022) uvádí, že v polovině roku 2021 bylo v evropských orgánech dosaženo základní shody na aktualizaci motorové směrnice, tedy směrnice 2009/103/ES o pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, která mimo jiné řeší povinné ručení.

Povinné ručení se bude sjednávat pro dopravní prostředky s motorovým pohonem:

• s maximální konstrukční rychlostí vyšší než 25 km/h,
• těžší než 25 kg a rychlejší než 14 km/h.

Kromě této žádoucí změny bude na území EU sjednocen systém on-line kontroly plateb a škodního průběhu. Pojištění bude účinné v každém terénu. (Respect, 2022)

Jedna ze základních tezí H. Kissingera (2018) v kapitole Kybertechnologie v knize Uspořádání světa je: „Kyberprostor se stal strategicky nepostradatelným“ . (Kissinger, 2018, s. 352) Do vztahů mezi lidmi je zabudována asymetrie a jisté inherentní narušení uspořádání světa. Riziko spočívá především v tom, že dříve se technika měnila postupně, mnohdy i po desítky let, a přinášela postupná vylepšení. Dnešní dynamika způsobená extrémní výkonností informační techniky proniká do všech sfér lidské činnosti (TV, hodinky, auta, spotřebiče apod.), provádí kroky prostřednictvím jednoho technického jazyka, může je sledovat a narušit. (Kissinger, 2018, s. 347–348) Všudypřítomný internet a procesory plují volně ve vzduchu, a jak uvedl D. Clark (2014) „zkoumají a formují své prostředí v podobě internetového prachu“. Data jsou tříděna, vyměňována a monitorována s omezenou kontrolou. Ke změnám dochází tak rychle, že jsou nad míru chápání i mnohých technických expertů. „Hrozby a rizika, které z něj vyvstávají, jsou vágní a často se nedají lokalizovat ani personifikovat. Činnost se vymyká většině pravidel a regulací, vina z provedeného narušení – kyberútoku se dá mnohdy snadno popřít, jediný aktér s laptopem je schopen vyvolat zásadní změny s globálním, těžko představitelným rozsahem.“ (Kissinger, 2018, s. 348–352) Příkladem může být botnetový útok Ruska z roku 2007, který postihl Estonsko (Langer, 2011)

T. Staněk (2019) definuje (odkazuje na literaturu) kybernetický prostor jako „soubor vzájemně propojených sítí výpočetní techniky, včetně služeb, počítačových systémů, jednoúčelových systémů s vestavěnými procesory a řadiči, a informací uloženou na úložištích či putujících sítěmi“ . (Staněk, 2019, s. 3) Přehledně zpracovává pojištění kybernetických rizik, která jsou v prostředí internetu obtížně předvídatelná. Nabídky pojistitelů jsou v současné době podle autora nedostatečné. Tuzemské pojišťovny nabízejí produkty velkých světových zajistitelů (Beazley, Munich Re, Talbot). (Staněk, 2019, s. 18)

Podpojištění

S přenesením rizika souvisí i správné stanovení pojistné částky (PČ). Často jsou klientem zaměňovány nebo odlišně vnímány výrazy s pojistnou částkou související (nová cena, časová cena…) Stručně a výstižně shrnuje podpojištění v souvislostech v extrémními škodami článek Další tornádo, stejný problém. Většina lidí je podpojištěna (ČAP, 2022)

Přestože ty loňské škody prozatím dosahují 15 miliard a pojišťovny řešily a stále ještě řeší desítky tisíc pojistných událostí, řada lidí ochranu svého majetku podceňuje. Jen na jižní Moravě má aktuálně podpojištěný majetek 84 % lidí, vyplývá to z posledního průzkumu provedeného společností Srovnejto.cz. V celé republice je to pak podle statistik zhruba 60 %.“ (ČAP, 2022)

Jeví se jako málo vysvětlitelné, že podpojištěnost je stále vysoká i s ohledem na níže uvedená data: „ Celkové závazky v pojištění majetku řádění živlů v roce 2021 dosáhly enormní částky 6,45 miliard korun a proti roku 2020 s objemem škod v úhrnu za 2,97 miliard korun se jedná o nárůst o 117 %.“ (ČAP, 2022)

Další problematice související s přenesením rizika (částečným) se věnuje E. Poláchová (2021) v článku Téměř polovina Čechů neví, na jakou hodnotu má pojištěnou svou nemovitost (Pojistný obzor, 4/2021) konstatuje, že přestože je střední Evropa poměrně klidná co do přírodních katastrof velkého rozsahu, přesto k nim dochází. (2007 – Kyril, 2017 – Herwart, 2019 – Eberhard, 2020 Julie, 202 – tornádo Morava). „Celkový počet nemovitostí je odhadován na 4,756 mil. V roce 2020 bylo pojištěno 2,559 mil. rezidenčních nemovitostí, tedy 58 %. Podobné je to u domácností; dle Českého statistického úřadu existuje 4,375 mil. domácností, z toho bylo v roce 2020 pojištěno 2,681 mil. domácností, tj. 61 %." (Poláchová, 2021, s. 6) Dodává, že meziroční nárůst cen stavebních prací v 3Q/2021 byl 19 % a že značná část klientů neaktualizovala pojistné částky od roku 1997, což u rodinného domku v hodnotě 800 000 Kč v roce 1997 může být zásadní problém u likvidace pojistné události v roce 2021, kdy jeho cena dosahuje 3 200 000 Kč.

Stanovení pojistné částky je komplikované především u odpovědnostních škod. Pravá strana intervalu bývá zpravidla otevřená a vyskytují se pojistné události, které byly pro řadu aktérů těžko představitelné. Příkladem může být odpovědnost základních škol. Škola je odpovědná ze zákona za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou žákům a studentům, jedná se odpovědnost objektivní. Škola bývá zpravidla zřizována obcí, ty menší disponují menším rozpočtem. Nastane-li pojistná událost velkého rozsahu, například s následnou újmou na zdraví žáka/žáků, pak pojistné částky, pokud škola nebo obec (zřizovatel) riziko přenesla na pojišťovnu, jsou nedostačující. (Pojišťovny upisují limity kolem 15 mil. Kč.) Jedná-li se o zanedbání povinnosti školy, tedy pedagoga, která je předmětem trestního řízení s následným výrokem soudu o vině, může být v rámci trestního řízení škoda vymáhána přímo na pedagogovi. Kolegium soudců však v roce 2012 doporučilo odkázat poškozené s náhradou škody na civilní soud. Samotné určení výše škody (regresy zdravotní pojišťovny, škoda na majetku, újma na zdraví, bolestné, náhrada za zmařené společenské uplatnění, případný ušlý výdělek, včetně náhrad škod u osob, které o nemocného pečují) mohou dosáhnout částek v řádech desítek milionů korun, pokud soud takovou částku shledá jako opodstatněnou. Výše škody je určena znalcem z oboru, soud se může přiklonit k aplikaci § 2958 NOZ, podle metodiky Nejvyššího soudu v duchu judikatury §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2021 Sb., nebo k nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2925/20 z 15. listopadu 2021, kde odškodnění poškozeného vychází mnohem vyšší (téměř dvakrát) než podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Zavinění školy (žalovaného nebo odsouzeného) nemusí být stoprocentní a soud nemusí vycházet z rozsudku trestního řízení, pokud trestní soud neřešil výši majetkové újmy. Soud může uplatnit subsidiárně ustanovení OZ § 2959, odškodnění osob blízkých v občanskoprávních vztazích. Na rozdíl od pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, odpovědnosti advokátů, architektů apod. neexistuje profesní odpovědnost pedagogů. Obě strany, jak stranu povinnou, tak poškozenou tyto asymetrie dostávají do nepřehledných a nepredikovatelných situací a smysluplných závěrů. Finální judikatorní závěry zatím nejsou k dispozici. (Markvart, 2022)

Řada rizik je relativně předvídatelných a vysvětlitelných a zvládnutých. Zejména v kategorii speciálních rizik se však objevují události, které jsou za hranicí obvyklých očekávání, jak uvádí Taleb (2011, s. 42). Dodává, že vše, co jsme v minulosti poznali, není přesvědčivým vodítkem pro budoucí možné události a nelze podlehnout dojmu, že extrémním a nepředvídatelným událostem bylo možné vždy předejít, předvídat je nebo je objasnit.

Daniel Markvart, MBA

Použitá literatura

Tagy: Blog sinne