Rozhodování a riziko

Napsal Daniel Markvart dne 22. únor 2023.

Riziko je součástí života. Je součástí každého dne, každé hodiny. Vnímání rizika by mělo být součástí rozhodování a následného jednání.

Psychologický aspekt rizika v rozhodování

Paul Slovic a jeho tým velmi jednoduše definuje riziko ve dvou směrech: „riziko jako pocity, které se vztahují k našim instinktivním a intuitivním reakcím“ a „riziko jako analýzy, které přináší logiku, rozum a vědecké uvažování, opírající se o hodnocení rizika a rozhodovacího procesu“. (Slovic, Peters, 2006, s. 322)

Amos Tversky a Daniel Kahneman (2012) uvádějí, že veškerá rozhodnutí jsou založena na názoru ohledně pravděpodobnosti nejistých událostí. Názor je obvykle vyjádřen výroky jako „Je pravděpodobné, že…“, „Existuje šance, že…“, apod., nebo jsou vyjádřeny ve formě numerické, procentní šancí či subjektivní pravděpodobností. Klienti spoléhají na omezený počet heuristických principů, kterými redukují složité úkoly hodnocení pravděpodobnosti. Tyto jednodušší úsudkové operace vedou zpravidla k výrazným systematickým chybám, i navzdory obecné užitečnosti heuristiky. (Tversky a Kahneman, 2012, s. 449)

Tversky a Kahneman s odkazem na dlouho trvající práci psychologů rozlišují dva režimy myšlení: Systém 1 (S1) a Systém 2 (S2). Popisuji rozdíly mezi automatickým fungováním Systému 1 a řízeným fungováním Systému 2, ukazuji, jak asociativní paměť, která tvoří jádro Systému 1, nepřetržitě konstruuje logické interpretace toho, co se kolem nás děje. (Tversky a Kahneman, 2012, s. 27)

Systém 1, který provádí rychlé myšlení, a cílený a pomalejší Systém 2, který provádí pomalé myšlení, monitoruje Systém 1 a udržuje vše pod kontrolou, jak nejlépe to se svými omezenými prostředky dokáže. (Tversky a Kahneman, 2012, s. 28‒57)

„Zdálo se, že naše dvě vědecké disciplíny studují úplně jiné živočišné druhy, které behaviorální ekonom Richard Thaler později nazýval Econs (ryze ekonomicky uvažující jedinci) a Humans (běžní lidé). Na rozdíl od ekonů mají běžní lidé, které znají psychologové, Systém 1. Jejich pohled na svět je omezen informacemi, které jsou v daný okamžik dostupné (princip WYSIATI), a tudíž nemohou být tak konzistentní a logičtí jako ekoni.” (Tversky a Kahneman, 2012, s. 289)

(Tversky a Kahneman, 2012, s. 154) Význam myšlenky je hodnocen podle emoční zátěže a plynulosti, s jakou přichází na mysl. Výzkum veřejného vnímání rizik, provedený Slovicem a Sarah Lichtenstein, ukazuje příklady zkreslení dostupnosti a dochází k závěru, že dotazované ovlivňuje silně v dotazované problematice také pokrytí v médiích. (Tversky a Kahneman, 2012, s.150) Tversky a Kahneman poukazují na fakt, že se lidé řídí často emocemi vice než rozumem, nechají se ovlivnit triviálními detaily a jsou neadekvátně senzitivní na rozdíly mezi nízkou a zanedbatelně nízkou pravděpodobností. To demonstrují ve studii, kde byli účastníky odborníci, kteří byli schopni lépe pracovat se statistikou. Dochází k závěru, že systematické chyby se vyskytují ve zmírněné formě také u ostatních účastníků (neodborníků). (Tversky a Kahneman, 2012, s. 152)

"Volby lidí jsou založeny nikoliv na peněžní hodnotě, ale na psychologické hodnotě výsledku, tedy na jejich užitku.“ (Tversky a Kahneman, 2012, s. 293) Jsou tedy ochotni připlatit si za možnost vyhnout se nejistotě. V kapitole Bernoulliho omyly podrobují kritice jeho model matematické funkce pro vyjádření vztahu psychologické intenzity a fyzikální velikosti podnětu. Oceňují jeho brilantní logiku a zároveň upozorňují, že model postrádá referenční bod. Autoři koncepci očekávaného užitku napadají protipříklady a slabinu nazývají „teorií indukované slepoty”. (Tversky a Kahneman, 2012, s. 295‒297)

Podle Tverského a Kahnemana je riziková strategie agregující rozhodnutí analogická vnějšímu pohledu na plánovací problém. „Vnější pohled na riziko přesune ohnisko pozornosti od specifik současné situace ke statistickým výsledkům podobných situací. “ (Tversky a Kahneman, 2012, s. 364) To může vest k nadměrnému optimismu, chránícím organizace před nadměrným účinkem averze ke ztrátě, ale k optimismu přehnanému, který může vést naopak k podcenění rizika. Organizace by měla obě mezní polohy eliminovat a podle toho nastavit rizikovou strategii. (Tversky a Kahneman, 2012, s. 365)

Nad měkkým nebo tvrdým přístupem k ekonomii a riziku obecně se zamýšlí Jaroslav Daňhel v článku Ambivalence přístupů k ekonomické vědě přetrvává (2021). Vliv prof. Samuelsona na vyšší matematizaci, tedy axiomatičtější pojetí ekonomie, vede často ke zjednodušení skutečností. Metodologická dichotomie pokračuje a vnitřní rozpornost myšlení ekonomů se zvětšuje. „Je tedy vcelku logické, že v odborných kruzích nacházejí stále více příznivců empirické a behaviorální přístupy empirických teoretiků (Taleb) a kognitivních psychologů (Kahneman, Ariely a další), evidentně lépe anticipující současné stále složitější ekonomické stavy světa posledních let.“ (Daňhel, 2021)

Další faktory ovlivňující rozhodování strany poptávky

Bonita pojišťovny

Ekonomický subjekt rozhodnutý pro transfer rizika na pojišťovnu zpravidla provede její výběr. Pokud je ekonomický subjekt zastoupen makléřem, vezme v úvahu doporučení makléře. Bude uvažovat bonitu pojišťovny, rozsah nabízených služeb a zcela jistě cenu. Každý subjekt, s ohledem na výše uvedené, dá těmto jednotlivým složkám různou váhu a vybere optimální řešení. Pokud bude zastoupen makléřem, nebude vystaven vzhledem k předpokládané asymetrii informací případnému riziku, že budoucí očekávání při realizaci rizika nebudou odpovídat původním představám o jejich krytí nebo výši pojistného plnění. Ekonomický subjekt bude zpravidla brát v úvahu veřejně dostupné zdroje (Justice.cz, Česká asociace pojišťoven), Credit rating se speciálním ratingem – Finacial strenght rating (FSR ‒ Moodys, resp. Claims paying ability ‒ CPA) (Daňhel, 2006, s. 243), rejstříky a seznamy subjektů (ČNB ‒ Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), výsledky hospodaření pojišťovny, (výroční zprávy, zprávy auditorů), postavení pojišťoven na trhu (Premium volume) informace z médií, sílu značky, PR, minulé zkušenosti a doporučení jiných ekonomických subjektů. Každý ekonomický subjekt bude individuálně hodnotit výše uvedené faktory s ohledem na svou specifickou činnost.

Na straně nabídky i navzdory stanoveným, mnohdy sofistikovaným pravidlům organizace se v určité fázi rozhodují lidé. Daniel Kahneman se v knize O chybách lidského úsudku, (Kahneman, Sibony, Sunstain, 2021) zamýšlí nad problematikou lidského úsudku v organizaci firmy. Uvádí, že zaměstnanci firmy, kteří provádějí významná rozhodnutí, jsou ve svých úsudcích nekonzistentní. Konzistence je žádoucí, ale jistý šum je vždy nevyhnutelný. Autoři se shodli na tom, že to představuje závažný problém, neshodli se však na jeho rozsahu. (Kahneman, 2021, s. 26) Na experimentu provedeném v pojišťovně byl proveden audit šumu. Uvedená pojišťovna s velkým počtem pojistitelů nastavuje pravidla pro výši pojistného pro určitá rizika. Správné stanovení pojistného má vliv na ekonomické výsledky společnosti. Je stanovena optimální cena s prostorem pro obchodníka pojišťovny. V jeho pravomoci je se od optimální ceny odchýlit v určitém intervalu s přihlédnutím ke konkrétní situaci, což mu poskytuje variabilitu. U vyššího nabízeného pojistného se snižují šance obchod získat, u nižšího hrozí při realizaci rizika ztráta. Každý z odborníků vyhodnotí konkrétní situaci odlišně a je pravděpodobné, že v průměru se dostanou k ceně optimální. Odstranění šumu může mít za následek snížení nákladů společnosti, variabilita ji může poškozovat. (Kahneman, 2021, s. 27) Obdobná situace může nastat u likvidátorů, zejména těch, kteří vycházejí z písemných podkladů. Na experimentu ukazuje, že hodnocení jednotlivých pojistných událostí se liší až o 10 %, což nelze považovat za zanedbatelný rozdíl. Ve zkoumaném vzorku však docházelo k rozdílům až 55 %. (Kahneman, 2021, s. 29)v „Nikdo nedovedl určit rozsah chyb (nebo rozsah biasu) v úsudcích, protože nikdo s jistotou neznal ‚optimální‘ hodnotu jednotlivých případů.“ (Kahneman, 2021, s. 29) Dále uvádí: „… data ukázala, že cena pojistného pro zákazníka závisí neúnosně silně na loterii, která vybere konkrétního pracovníka pro vyřízení případu. (Kahneman, 2021, s. 30) Podstatnou roli v definici systémového šumu hraje podle Kahnemana slovo nežádoucí, zdůrazňuje však, že nemusí nežádoucí být vždy. Variabilitu úsudku, ze které šum v organizaci vzniká, navrhuje odstranit (alespoň částečně) auditem šumu, vycházejícím z kontrolního seznamu pro sledování zkreslení, Tento seznam obsahuje jednotlivé složky: přístup k úsudku, zaujatost a předčasné závěry, zpracování informací a rozhodnutí. (Kahneman, 2021, s. 348‒350) Cílem by mělo být zkvalitnění úsudku.

Jak uvádí Daňhel, jedná se o dva pohledy na riziko, kdy jedna kategorie (filozofická) přechází vzájemně na druhou (matematickou). „mezi nutností a nahodilostí není protiklad (jak jej chápal Laplace) – změna pozorovací úrovně probíhá v souladu se zákonem přechodu kvantitativních změn na kvalitativní“ (Daňhel, 2002, s. 11)

Marketing, PR

Ivan Soukal se domnívá, že „snaha o působení na spotřebitele nástroji marketingové komunikace sice v reálném světě má svůj efekt, ovšem vzhledem k předpokladu racionality spotřebitele nelze tuto diferenciaci považovat za významnou, tedy je potřeba brát zřetel na čistě informativní charakter.“ (Soukal, 2014, s. 39)

S odkazem na Kahnemana si autor dovoluje polemizovat s touto tezí. Racionálně se budou rozhodovat ekoni, ale jak bylo již uvedeno, humani se pravděpodobně zcela racionálně rozhodovat nebudou. Takové působení bude mít velký vliv na spotřebitele a jeho rozhodování.

Velmi podstatný vliv na rozhodnutí, zda se pojistit či nikoli má obchodní strategie pojišťovny. Ta má vliv na množství a kvalitu sjednávaných obchodů. Jakub Hradec uvádí: „Manažeři pojišťoven musí rozhodovat, kam umísťovat obchodní pracoviště tak, aby produkty z jejich nabídky oslovily co nejvíce zákazníků. (Hradec, 2009, s. 92) V dnešní době se stále více obchodů uzavírá v on-line prostředí, manažeři proto musejí umísťovat své nabídky v tomto prostředí tak, aby oslovili cílovou skupinu zákazníků a přesně cílili na tuto skupinu nabídku jednotlivých produktů. Domníváme se, že ztráta osobního kontaktu mezi obchodníkem a zákazníkem v sektoru pojištění asymetrii informací ještě více akcentuje. Je to však logický proces vývoje nejen finančního sektoru.

Existuje celá řada marketingových nástrojů, strategií vyjednávání, které ovlivňují konečné klientovo rozhodnutí. Existuje i celá řada nekalých praktik zneužívajících asymetrie informací na straně nabídky a poptávky. To může vést k obecně negativnímu vnímaní celého sektoru, jestliže takové chování subjektů zásadně negativně ovlivní rozhodování klientů. (Markvart, 2022) Extrémní příklady vyjednávání mezi stranou nabídky a poptávky a jejich výsledků lze nalézt v knize Chrise Vose, Nikdy nedělej kompromis, aneb, Vyjednávej tak, jako by ti šlo o život. (Voss, 2016)

Média

Typické pro českou žurnalistiku je, již od časů K. Havlíčka Borovského, že novinářům nestačí problém objevit, zkoumat a popsat. Kromě okomentování přicházejí s vlastním návodem na jeho vyřešení. (Žantovský, 2013, s. 65)

Média zprostředkovávají reálný svět událostí a reálný svět informací. Ovlivňují veřejné mínění stále více, hrají významnou roli při rozhodování zejména na straně poptávky, především ve fázi, kdy se rozhodují, zda riziko transferovat či nikoli. Podle Daniela Váni (2021) je konzumace médií zážitkem. Tyto zážitky jsou zprostředkovány nosiči (tisk, kniha, film) a přinášejí různé druhy informací. Tyto informace pak využívají lidé a instituce. Mezi tradiční řadí Váňa (2021) noviny, knihy, vysílací média (TV, rozhlas apod.), mezi netradiční například školy, divadla, kina, církve apod. Třetí skupinou jsou nová média, zpravidla šířící informace mnohem vyšší rychlostí, než tomu bylo v minulosti. Média zprostředkovávají události a zážitky z minulosti, současnosti (novinky) a poskytují servisní informace. Podle Váni (2021) žijeme v éře zábavy a média, mají-li být nástrojem pro naše rozhodování, je třeba se naučit správně číst (vnímat). V této souvislosti říká, že pod vlivem médií často dochází k ovládání většiny menšinou, což vede k aktivismu.

Petr Žantovský uvádí v knize Česká politika média po roce 1989 zodpovědného mediálního působení následující: „Mediální svět je plný lidí živících se frázemi o výlučnosti žurnalistiky, o potřebě zodpovědného, o nutnosti média na jednu stranu privilegovat, na druhou všemožně regulovat. Tito odborníci opisují jeden od druhého, citují se navzájem.“ (Žantovský, 2013, s. 9) Mezinárodní federace novinářů (IFJ) obecně definuje, že média hrají klíčovou společenskou a kulturní úlohu při dodržování demokratických hodnot. (White, 1999) Konkrétnější definici přináší Media, Entertaiment and Arts Alliance: „Novináři popisují společnost. Hledají pravdu. Sdělují informace, myšlenky a názory, což je privilegovaná role. Hledají, odhalují, zaznamenávají, ptají se, baví, doporučují a pamatují si. Dávají praktickou podobu svobodě projevu.“ (MEAA, 1977, s. 3)

Podle Žantovského (2013, s. 17) existují tři důvody, proč studovat kritickou žurnalistiku:

• způsob a důvody selekce zpráv,
• způsob a důvody jejich komentování,
• a jako důsledek toho společenské pohyby, které události dynamizují, ovlivňují nebo usměrňují.

Žantovský (2013, s. 19) uvádí, že masová média jsou zdrojem moci (prostředkem vlivu, ovládání a prosazování informací), prostředím, významným zdrojem výkladů, primárním klíčem ke slávě (úspěchu) a zdrojem uspořádaných a veřejně sdílených významových soustav.

Zejména pro účely této práce je důležitý proces masové komunikaci s následující charakteristikou:

• „velký rozsah,
• jednosměrný tok,
• asymetrie,
• neosobnost a anonymita,
• propočítaný vztah,
• standardizovaný obsah.“ (McQuail, 1999, s. 60)

Média jsou často považována za šiřitele pravdy, toto paradigma platí zvláště pro tzv. veřejnoprávní média, tedy ta, která jsou financována z veřejných prostředků (daní). V této souvislosti je nutné poznamenat, že média (žurnalisté) nejsou pokornými pozorovateli a racionálními hodnotiteli. Často jsou i dynamizujícím faktorem většiny politických, společenských a ekonomických krizí. (Žantovský, 2013, s. 54) Média jsou především ekonomickým subjektem, maximalizujícím svůj osobní užitek. Důležitou součástí mediálního prostředí je atraktivita témat.

• bezpečnost (stav, kdy jsme připraveni registrovat riziko),
• doprava,
• peníze (pojištění, hypotéky, slevy),
• potraviny,
• bydlení,
• děti,
• vztahy (rozvody, kauzy, soupeření),
• ekologie. (Váňa, 2021)

To často vede k polarizaci společnosti, zjednodušení vnímání světa – novináři přímo ovlivňují naše myšlení, zejména u té části populace, která komunikuje zážitkově.

Média často, a to i po dlouhá období, ovlivňují veřejné mínění, historické události, podle kterých se zejména humani řídí.

Často se ignorují historická fakta a ignorují relevantní zdroje. Například pod vlivem prvního socialistického barevného velkofilmu Jan Žižka s navazující druhou části Jan Hus jsou často vnímány historické postavy v duchu tehdejší ideologie. Janu Žižkovi přišli na pomoc Slované (žádní nepřišli), husitství bylo počátkem revolučního dělnického hnutí nebo počátkem kolektivního hospodaření (nebylo). Jan Hus byl kazatelem chudých (byl králův člověk, univerzitní profesor). Oba ‒ Žižka i Hus ‒ jsou zprofanování marxistickou ideologií. (Doležalová, 2018)

V Haškově slavném díle je císař František Josef I. líčen jako neschopný a retardovaný symbol zpuchřelého Rakouska, což bylo komunistickou ideologií podporováno, ale poněkud zapadlo, že se z Českých zemí, agrární provincie, stala vyspělá moderní průmyslová země a z kočích a služek vzdělaní a sebevědomí Češi, kteří v ničem nezaostávali za západní Evropou. (Dejmek, 2017, s. 11)

Obdobná manipulace s fakty vyústí v komickou situaci, kdy si Češi zvolí v anketě Největší Čech (Česká televize, 2005) za největší osobnost našich dějin císaře Karla IV.

Na začátku roku odvysílala státní (veřejnoprávní) televize seriál Devadesátky. (Bebjak, 2022) Snahou velkých mainstreamových médií bylo následně popsat a redukovat počátky politické a ekonomické transformace na orlické vrahy, Koženého a Discoland. (Echo č. 5/2022.) nebo (Reflex, 17/2022) Snaha o vykreslení počátků devadesátých let mladším generacím jako éru vražd a loupežných přepadení připadá autorovi bulvární a laciná. Řada lidí ji vnímá jako éru svobody, svobodné volby, nespornou liberalizací života společnosti.

Obr. 1: Graf vývoje počtu vražd v letech 1989‒2018

SCHIMMER, David. ZVEŘEJNĚNÉ INFORMACE 2018: Počet vražd a loupeží od roku 1989. [on-line] © 2022 Policie ČR [2022-04-15]. 10. 12. 2018. Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/pocet-vrazd-a-loupezi-od-roku-1989.aspx?q=cHJuPTE%3d

Obr. 2: Graf vývoje počtu loupežných přepadení v letech 1989‒2018

SCHIMMER, David. ZVEŘEJNĚNÉ INFORMACE 2018: Počet vražd a loupeží od roku 1989. [on-line] © 2022 Policie ČR [2022-04-15]. 10. 12. 2018. Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/pocet-vrazd-a-loupezi-od-roku-1989.aspx?q=cHJuPTE%3d

Z přiložených grafů nelze takovou interpretaci považovat za zcela objektivní.

Vliv médií lze demonstrovat na pojistných událostech z minulosti, které plnily přední strany médií. Podle průzkumu AISA, z dvou tisíců dotazovaných, mělo v roce 1997 (povodně Morava) sjednáno majetkové pojištění 75 % dotazovaných. Z nich celá pětina měla pojištěna riziko povodně. Riziko povodně tedy nevnímala jako příliš pravděpodobné. Nové pojistky však uzavřelo pouze 3 % dotazovaných. Naopak v USA je po takových událostech naprosto markantní elevace poptávky po pojištění rizik, a to i v případech, že se jich riziko bezprostředně netýkalo. (Markvart, 2020)

Mozek reaguje na čistě symbolické hrozby, jak uvádí Kahneman (2012, s. 323). Negativní informace přitahuje více pozornosti (válka, zločin, nepoctivé chování) než pozitivní (mír, prosperita). Přestože nepřinášejí hrozbu reálnou, Systém 1 je vyhodnotí jako ohrožující.

Účinek formátu četnosti je pak příležitost k manipulacím, kterých lze dobře využít. Slovic cituje článek: „… ročně dochází v USA asi k 1 000 případům zabití, která spáchají vážně duševně nemocní jedinci, kteří neberou své léky. Stejný fakt by se dal vyjádřit tak, že tímto způsobem zemře každý rok 1 000 ze 273 000 000 Američanů. Nebo jinak: Roční pravděpodobnost, že bude člověk zabit takovým jedincem je asi 0,00036 %.“ (Kahneman, 2012, s. 354)

Obdobných případů lze nalézt celou řadu v oblasti pojišťovnictví. (viz další text).

Jsou to jedny z dalších demonstrací asymetrie informací. Pro racionálního aktéra trhu, ekona, budou výše uvedené informace irelevantní. Pro humana to však platit nebude.

Cena

Jak již bylo uvedeno, cenu definovali představitelé anglické klasické školy, David Ricardo, Adam Smith, John Stuart Mill. Cena statku je určena tím, kolik práce bylo vynaloženo k jeho výrobě. Carl Menger tvrdí, že cena vychází ze subjektivního mezního užitku statku, je určena jeho poptávkou a nabídkou. (Menger, 2007) Cena je tedy utvářena dolní a horní hranicí. Pokud dosáhne jedné z nich, směna se zpravidla neuskuteční. Cena v rozhodovacím procesu, zda se pojistit či nikoli hraje významnou úlohu. Ve svobodné společnosti a funkční tržní ekonomice mohou cenu ovlivnit monopolní postavení subjektu na trhu (jednotlivé produkty), malý počet subjektů působících na trhu a administrativní překážky, například v podobě regulací. (Tříska, 2016, s.173‒175) Zcela bezprecedentním příkladem monopolizace je schválení novely zákona č. 326/1999 Sb., o zdravotním pojištění cizinců, které je nejen v rozporu s právem EU, ale i se zdravým rozumem. (oPojisteni.cz, 2022)

Soukal k problematice informací o ceně uvádí, že poptávková strana řeší svou neznalost aktuálních tržních cen. Domnívá se, že bude vždy volit minimální cenu, tedy najde-li dvojici cen, bude preferovat tu nižší. Hledání ceny má však své náklady a u všech spotřebitelů ohodnocení času nemusí být a nebude stejné. Obecně podle Soukala platí, že čím je vyšší příjem spotřebitele, tím větší hodnotu jeho čas bude mít. (Soukal, 2014, s.44‒45) Dále k problematice komparace deterministického a stochastického přístupu následující: „ Očekávání spotřebitele obvykle vycházejí ze střední hodnoty, která kopíruje využívání služby. Tímto směrem nevadí i používání kalkulátorů cen, které určí vždy jen jednu jedinou cenu pro konkrétně zadanou konfiguraci, Spotřebitel pak cenu vnímá jako cenu průměrnou.“ (Soukal, 2014, s.132)

Pro účely této práce budeme používat nabídkovou cenu zjednodušeně, jako předmět kalkulace pojistného a na straně poptávky jako míru ochoty tuto cenu jak z objektivních, tak subjektivních důvodů akceptovat. Jak však uvádí Daňhel (2002, s. 52), probíhá na trhu konkurenční tlak na snižování cen pojistného a s tím související dumpingové chování v tarifní politice na straně nabídky. Cílovým stavem je podle autora stav tarifní rovnováhy. (2002, s. 52‒54)

Obě strany směny zpravidla sledují aktivní hospodářský výsledek. „Vzhledem k působení náhodných vlivů stejného charakteru vůči oběma účastníkům, není tudíž vzájemný vztah z tohoto hlediska, řečeno terminologií teorie her, bezprostředně antagonistickým konfliktem.“ (Majtánová, 2006, s. 36) Majtánová dále uvádí, že „růst pojistných tarifů a selekce rizik přijímaných do pojištění a zpřísňování pojistných podmínek pak vede klienty k hledání alternativních forem financování rizika“. (Majtánová, 2006, s. 37)

Daniel Markvart, MBA

Použitá literatura

Tagy: Blog sinne