České ekonomické myšlení
České ekonomické myšlení nepřineslo, s výjimkou teleologie Karla Engliše, žádnou ucelenou myšlenkovou koncepci, nelze ho ani etapizovat. Lze hovořit o jednotlivcích, zpravidla bez originálních příspěvků k světovému ekonomickému myšlení.
Kořeny ekonomického myšlení na území dnešní České republiky lze sledovat již u významného reformátora M. Jana Husa (1360–1415), lze-li už tehdy hovořit o ekonomickém myšlení jako takovém. V 15. století to byla právě počínající reformace, která otřásla základy společenského života. Tři čtvrtiny půdy vlastnila církev. Žijící potomci byli vyvlastňováni ve prospěch církve – odúmrť. Z kázání Konrada Waldhausera, zejména proti chamtivosti, vzešel myšlenkový svět Jana Husa, podpořený snahou Karla IV. očernit církev. V roce 1348 zakládá Karel IV. univerzitu, v kurikulu studentů byly i spisy Tomáše Akvinského a Aristotela v kázáních Jana Husa, se zprvu na univerzitě a pak i mimo ni, objevovala kritika bohatství církve. Bojoval za Viklefa. Hus byl králův člověk a univerzitní učitel.
Věřil ve vlastní rozum a odvolával se k pravdě Písma. Nevolal po žádné sociální spravedlnosti ani po změně sociálního uspořádání, jak je dodnes marxisty mylně interpretováno. V Betlémské kapli kázal Hus latinsky, německy a zcela výjimečně česky. Kázal pro šlechtu a měšťanstvo, nebyl kazatelem chudých. Byl filozofický realista a opíral se o výkvět evropského myšlení. Mezi řádky lze nalézt ekonomické myšlenky.
Komplexnějším předchůdcem českého ekonomického myšlení, co do výkladu byl František Ladislav Chleborád (1839‒1911). Pod vlivem německé historické školy a anglické klasické ekonomie vyšlo v roce 1869 jeho kompilační dílo Soustava národního hospodářství politického. Sympatizoval s dělnickým družstevnictvím, ale důsledně odmítal jeho organizování. (Holman, 1999)
O počátcích moderního českého ekonomického myšlení autoři zpravidla mluví v souvislosti s Josefem Kaizlem a Albínem Bráfem. Vycházelo z německé historické školy. Albín Bráf (1851‒1912) byl nejen ekonomem, ale i pedagogem a politikem. Zcela typický pro něj byl ekonomický nacionalismus. Působil mimo jiné jako ministr orby a byl členem představenstva Úrazové pojišťovny dělnické. Založil Zemskou statistickou kancelář. Ač konzervativec, zabýval se sociálními otázkami. Za etickou považoval takovou národohospodářskou politiku, která sleduje zájmy celé společnosti. Prosazoval obecné pojištění dělnické, v pojištění sledoval jistotu do budoucna. Požadoval pojištění nezaměstnanosti – nástroj řešení cyklického vývoje ekonomiky. (Doležalová, 2011) Měl vliv i na řadu dalších ekonomů, K. Engliše, C. Horáčka, J. Preise a J. Macka. Josef Macek (1887–1972) byl Bráfovým posluchačem a byl ovlivněn Adamem Smithem. Odmítl liberalismus pro jeho negativní sociální důsledky. Chápal etiku, sociální témata, morálku jako součást širšího ekonomického rámce. (Doležalová, 2011)
Poválečný stav a vznik samostatného Československa stavěl ekonomy do složité situace. Složité úkoly jako oddělení měny, udržení pevného kurzu koruny a obnova hospodářství byly vyřešeny impozantně. Jako tvůrce hospodářských cílů, autor měny a restrikcí a zásahy se prosadil Alois Rašín, jako umírněný liberál s vyhraněnými ekonomickým přístupy se prosadil Karel Engliš. Umírněná levice se formovala kolem Josefa Macka. (Holman, 1999)
Alois Rašín
Alois Rašín (1867–1923) byl prvním ministrem financí Československa, a to do roku 1919. Shodoval se s rakouskou školou v teorii hodnoty i úroku. (Holman, s. 503) Rašínovo ekonomické myšlení bylo velmi konzervativní. „Rašín zasadil svůj výklad národního hospodářství jako vědy, výklad hospodářských procesů a ekonomických zákonitostí do individualistického společenského řádu. Považoval ho za společensky jedině prospěšný a přirozený“ . (Venclovský, 1997, s. 164) Věřil ve zlatý standard a deflační politiku. Politiku obnovování měny prováděl snižováním cen a mezd, což vedlo ke stabilizaci měny a hospodářství. Provedl odluku měny od Rakouska formou kolkování. V roce 1922 se znovu stal ministrem financí, prováděl opět deflační politiku. Ta podle kritiků vedla k snižování exportní konkurenceschopnosti.
Karel Engliš
Vlastní školu ekonomického myšlení, teleologii, založil velký logik Karel Engliš (1880–1961). Tomáš Krištofóry (2019) ho nazývá českým Misesem (praxeologie). „Obě metody se týkají lidského chování. Mises o Englišovi otevřeně mluvil ve smyslu, že přispěl k rakouské ekonomii. Engliš byl přesvědčen, že vytvořil vlastní školu ekonomického myšlení“ . (Krištofóry, 2019, 57. min)
Byl postkantovcem, rozděloval ekonomii a právo, zkoumal, jakým způsobem jich člověk využívá. Pracoval velmi systematicky. Byl členem několika prvorepublikových vlád jako ministr financí a také byl guvernérem Národní banky Československé. Mohl své vědecké poznatky aplikovat a testovat v praxi. Prosazoval stabilní národní měnu, věřil, že měna bude silná, pokud bude silné hospodářství. Neshodoval se s Rašínovým konceptem měny kryté kovem. Jeho největším dílem je Soustava národního hospodářství (1938).
Ekonomická diskuse v době okupace byla utlumena. Období po roce 1945 bylo silně ovlivněno nástupem levice v celé Evropě. Kapitalismus byl považován za systém, který zklamal. Jak uvádí Robert Holman (1999, s. 507), ti, kteří o socialismu pochybovali, jako například Hayek nebo Mises, jejichž díla byla v Československu jména známa, byla akceptovaná pouze menšinou. Nastupovala doba centrálního plánování. Až na počátku šedesátých let se pod vlivem změn v SSSR objevily snahy o částečný decentralismus. Snahu o prosazení tržního socialismu prezentoval Ota Šik. Temná doba normalizace po roce 1968 však podobné snahy zastavila. Perestrojka M. Gorbačova znamenala rehabilitaci osmašedesátníků a kolem Josefa Zielence se na ČSAV formuje skupina ekonomů. Vůdčím ekonomem po roce 1989 se stal Václav Klaus, který prosadil rychlé a radikální reformy, které vedly k privatizaci státního majetku. V následujícím desetiletí se tak tehdejší Československo a následně Česká republika vrátila k tržnímu hospodářství.
Daniel Markvart, MBA
Použitá literatura
1. DOLEŽALOVÁ, Antonie, 2018. A history of Czech economic thought. London: Routledge, Taylor & Francis Group. Routledge history of economic thought. ISBN 978-1-138-91416-2.
2. DOLEŽALOVÁ, Antonie, 2007. Rašín, Engliš a ti druzí: československé státní rozpočty v letech 1918-1938. V Praze: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1356-0.
3. DOLEŽALOVÁ, Antonie, 2011. Učíme ekonomii 90 let. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-7357-641-7.
4. ENGLIŠ, Karel, 1938. Soustava národního hospodářství. Praha.
5. HOLMAN, Robert, 2017. Dějiny ekonomického myšlení. 4. vydání. V Praze: C.H. Beck. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 9788074006418.
6. HOLMAN, Robert, 2003. Vývoj ekonomického myšlení. 2., upr. vyd. Praha: Liberální institut. ISBN 80-86389-08-1.
7. KLAUS, Václav, 2015. Velcí ekonomové jsou mou inspirací. Praha: Institut Václava Klause. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-7542-005-3.
8. VENCOVSKÝ, František, 1998. Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Brno: Nadace Universitas Masarykiana. Heureka. ISBN 80-210-1624-8.
ZPĚT