Historie - důvody pro vznik pojištění

Publikováno dne 31. leden 2023.

Pojišťovnictví je druh ekonomické činnosti zaměřené na pojistnou ochranu, při které dochází mezi subjekty pojistného trhu k přenosu rizika pojištěním. Riziko hrozí každému z nás a bylo to tak vnímáno i v minulosti, protože již samotný fakt existence s sebou přináší nejistoty.

Pojišťovnictví v dávnověku

Podoba pojištění, blížící se vice současnému pojetí, vznikala s rozvojem námořní plavby především ve Středomoří. Zpravidla se jednalo o přepravu zboží určeného ke směně. Tento systém byl založen na principu půjček, kde kupec coby majitel realizoval úvěr rovnající se hodnotě přepravovaného nákladu. Pokud byl náklad dopraven do místa určení, nemusel tento splatit, v opačném případě zaplatil odměnu za tuto službu – pojistné – a úvěr splatil. Obchody byly realizovány v Řecku a Fénicii, pojistnou událostí bylo například ztroskotání lodi. V Athénách, přibližně 400 let před naším letopočtem, vzniká jistá forma sociálního pojištění pro případ zmrzačeni ve válce, důkazy o existenci pojištění jsou i ze starého Říma, kde spolky podle svých pravidel poskytovaly náhrady za nedodržení smluv, jako bylo vypravení pohřbu (collegia tenuiorim) nebo opatření věna nevěstám (donation propter nuptias) . Po zániku říše římské a otrokářského řádu vymizela výroba zboží a s tím spojené služby finanční, v době předfeudální docházelo opět k naturální směně.

Hospodářský rozvoj Evropy značně rozšířily až křižácké války v období let 1096– 1270, díky nimž došlo k navázání kulturního a obchodního styku s Východem. Rozvíjelo se zemědělství, filozofie, řemesla a ožil obchod. Vznikla potřeba sdružování se v zájmu přežití a tvoří se profesní bratrstva, gildy. Doklady o kupeckých bratrstvech jsou již z 11. a 12. století v Dánsku, Porýní a Šlesvicku. Pravidelné příspěvky do společného (pojistného) fondu tvořily rezervu pro případné krytí škod (pojistné plnění), které byly předem definovány. Kromě majetkové újmy se jednalo o újmy na zdraví a životě. Taková konstrukce zabezpečení plnila důležitou společenskou roli. (Marvan, 1989)

Velmi důležitou roli v historii obchodu, a tedy i pojištění, hrála námořní doprava. Lex Rhodia de iactu byla první úpravou námořního práva ze 4. století před naším letopočtem.

Námořní obchod ve Středomoří opět ožil v 10. století. Vzhledem k velkým rizikům, představovaným pirátstvím, nedokonalou navigací, konstrukčními omezeními lodí se začíná vyvíjet pojištění na principu vzájemnosti s komerčními prvky.

První pojistnou smlouvu datujeme k polovině 14. století v Itálii (13. 4. 1379 v Pise). Jednalo se o pojišťovací dohody plynoucí z námořních smluv („Vzájemná společenství plavců“, s povinným přístupem). Tím startuje éra komerčního námořního pojištění i éra námořního práva, například Consolate del Mare v Barceloně (Marvan, 1989), který pravděpodobně navázal na Kodex námořních zákonů z roku 1255 ve státech Benátky a Janov, coby středověké námořní mocnosti (Fér, 2014) Jednalo se o průnik práva pojištění.

S pojištěním lodí jistě vnímáme velká představitelná rizika, V tomto období vzniká i pokus riziko dělit na vertikální a horizontální, mluvíme o prvních zajistných smlouvách v Anglii a Itálii. V souvislosti se zánikem vtělování rent na nemovitost v počátku 15. století vznikají nové smlouvy podobající se dnešnímu důchodovému pojištění. V dochované smlouvě v archivu Leden jsou uvedeny podmínky, jako je výše renty a lhůty pro splatnost. První doložená pojistná událost pochází z června roku 1584 a vztahuje se ke smlouvě z 18. června 1853 na život W. Gibbonse, byla uzavřena na jeden rok s pojistnou částkou 382 liber. Přestože Gibbsons zemřel ve stanovené lhůtě, pojistné vyplaceno nebylo. K rozvoji tohoto druhu pojištění dochází zejména v Anglii, Flandrech a Holandsku, doloženy jsou i početné doklady pojištění důchodu, „tontiny“ pramenící z vědecky zpracované pravděpodobnosti délky života, nazvané po Lorenzu Tontim, italském lékaři. Na rozvoji pojištění se významně podílel Jean de Witte. Skutečnou revolucí v segmentu životního pojištění (Life insurance) bylo však zpracování prvních úmrtnostních tabulek Poem Head Alleym a vznik prvních prémiových sazeb v roce 1756, kdy James Dodson riziko rozprostřel na celou skupinu osob a riziko klienta na období trvání smlouvy.

Pojišťovnictví a Lloyd’s

Do konce 18. století bylo životní pojištění upisováno v Anglii. První komerční pojišťovnou byla Society od Assurance of Windows and Orphans. V roce 1778 byla založena životní „pokladna“ v Hamburku, poté i jinde. K rozvoji pojištění, jeho matematizaci, přispěl Jacob Bernouli, v souvislosti s rozvojem hazardních her se věnoval výzkumu pravděpodobnosti a formuloval zákon velkých čísel. S otázkami pravděpodobnosti trvání lidského života pracoval také Christian Huygens. Koncem 18. století vzniká několik problémů, projevují se odchylky od normálního pojištění. Šlo o případy sebevražd lidí s podlomeným zdravím, v tehdejší terminologii „anormální“ nebo „méněcenné“ životy. (Marvan, 1989)

Za dvě tisíciletí bylo na moři téměř milion plavidel, s různými příčinami zkázy, jako síly mořského živlu, technické zpracování konstrukce lodí, nesprávně uložený náklad, porušení pravidel, nezodpovědnost posádky nebo třeba zlý úmysl či pojistný podvod. V roce 1687 v

Londýně Edward Lloyd otevřel na Tower street kavárnu a ta byla využívána jako centrum výměny informaci souvisejících s námořní přepravou. Lloyd’s register Group se pak stala klasifikační společností a nezávislou organizací pro řízení rizika, poskytující certifikaci řízení systémů. Vznikala regulatorní opatření týkající se především čáry ponoru. V roce 1720 získali Lloyd’s, noví majitelé kavárny, od parlamentu výlučné právo pro provozování námořního pojištění. Z kavárny se stalo místo pro samostatné upisovatele. Suma vyplaceného pojistného plnění se například v roce 1838 ztrojnásobila oproti roku předchozímu a potopilo se 2090 lodí. Poslanec Plimsol začal připravovat zákon řešící omezení ponoru lodí, jednu z hlavních příčin škod. To narazilo na odpor rejdařů, odpůrců nadbytečných pravidel. Zde můžeme sledovat odpor k regulacím jako takovým. Po poměrně dramatickém průběhu byl zákon nakonec schválen a stal se povinným pro všechny britské lodě. (Fér, 2014)

Lloyd’s dodnes patří k pozoruhodným pojišťovacím subjektům (nejedná se o pojišťovnu), je to společnost dohlížející na jedné straně na fungování pojistného trhu a na straně druhé je pojišťovacím trhem, kde se setkávají nabídky trhu na krytí rizik. V dnešní podobě má 63 agentů a 104 syndikátů. V historii se často spekulovalo, zda bude Lloyd’s schopen dostát svým závazkům. Komplikovaná byla osmdesátá a devadesátá léta minulého století. Lloyd’s však svým závazkům, jak obvykle ve vice třísetleté historii, dostál. Dnes pojišťuje zejména nestandardní rizika, například vesmírné projekty, technologická rizika apod. Přestože byl Lloyd’s často sám regulátorem, musel čelit ve své struktuře výzvám, pramenícím z implementace Solvency II.

Z výše uvedeného lze vyvozovat, že v prvních fázích komerčního pojištění, stejně jako v historii pojištění samém, šlo především o krytí rizik životních (Life), požárních (Non life) a rizik plynoucích z námořní přepravy.

Pojišťovnictví a průmyslová revoluce

Počátky průmyslové revoluce s sebou nesly požadavky na krytí dalších rizik i co do jejich výše. V její druhé fázi se katalog rizik v mnohém blíží tomu dnešnímu. S rozvojem průmyslové revoluce se rodilo moderní pojišťovnictví, především v přímořských státech a zcela se měnil filozofický pohled na svět, včetně ekonomického myšlení. Vznikají manufaktury, začíná se uplatňovat stále vyšší stupeň dělby práce a do hry vstupují stroje nahrazující manuální činnost člověka, výroba se zrychluje a zefektivňuje. Vztah cech–místr‒tovaryš byl do jisté míry nahrazen. I pojištění se vyvíjelo, vedle pojištění požárního postupně vzniklo pojištění hospodářských zvířat, krupobití, vodovodní, dopravní. V roce 1853 vznikají dvě německé pojišťovny provozující škody odpovědnostní. Znovu sledujeme pojištění úvěru, jako první ho provozuje od roku 1885 Ocean Accident and Guarantee CLtd v Londýně s pobočkou v New Yorku. Vzniká pojištění skel, jehož výroba se v té době rozmáhá. Během 19. století vzrůstá zájem o možnost pojistit další rizika ‒ majetková, úrazová a pojištění proti následkům stále častějších stávek. Mezi okrajové druhy patřilo pojištění jízdních kol nebo pojištění abonentní. Kapitalistické pojištění se rozvíjelo, podobně jako průmysl, překotným tempem.

Začíná se projevovat potřeba vytvořit vědecké základy pro jeho provozování. Vztahy mezi všemi aktéry byly založeny především na důvěře, což usnadňovalo a urychlovalo obchod. Příkladem nesmyslné regulace může být zákaz zřizování zajišťoven v Anglii, který byl obcházen tím, že doma i v zahraničí se „pojišťovaly pojišťovny“, nebo monopol na pojištění životní v carském Rusku. (Marvan, 1989)

Pojišťovnictví v Českých zemích

Některé prameny datují počátky pojišťovnictví u nás k roku 1699, kdy Jan Bořek podal návrh na povinné požární pojištění, v roce 1777 byla založena pojišťovna proti škodám, tak však neměla dlouhého trvání. V roce 1827 byla založena v Rakousku-Uhersku, Českých zemích první pojišťovna Císařsko-královský, privilegovaný, český, společný, náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav. (Marvan, 1989) Druhou pojišťovnou se v roce 1829 stala Moravsko-slezská vzájemná pojišťovna v Brně. (Hradec, 2009)

V počátcích pojištění šlo především o rizika požární, významným okamžikem byl požár Národního divadla (1881) a vyplacení pojistné náhrady ve výši 297 869 zlatých První českou vzájemnou pojišťovnou. (Vesmír, 7‒8/2021)

K rozvoji pojistného trhu docházelo však dříve, již od roku 1850 vznikala a zanikla celá řada pojišťovacích spolků a pojišťoven. To období trvalo do roku 1918. V letech 1918–1938, již za existence samostatné Československé republiky, docházelo k další etapě rozvoje. Období 1938–1945 bylo ve znamení odchodu některých zahraničních pojišťoven a řízení těch tuzemských německými orgány. Po roce 1945 bylo celkem 733 pojišťoven, včetně reprezentací a spolků, znárodněno, po roce 1946 byly vytvořeny národní podniky z pěti pojišťoven a konečně v roce 1948 byl vytvořen monopol, centrálně řízené pojišťovny. Ta působila až do roku 1968, kdy byla rozdělena a řízena jak z ČSR, tak SSR samostatně. V roce 1991 dochází k demonopolizaci a postupně se na trhu objevují pojišťovny zahraniční, ale i tuzemské, mnohdy stejné, které známe z období před rokem 1948. (Hradec, 2009)

Tomuto historickému vývoji věnujeme několik podkapitol, ve kterých budeme stručně charakterizovat subjekty trhu, vývoj pojistných potřeb, zábrannou činnost, marketing, případně monopolizaci nebo problém etiky v pojištění, podobně, jak ho člení Marvan. (1989, s. 361)

Před rokem 1848 nehrál ani v habsburské monarchii pojistný trh zásadní úlohu, pojišťovny sice existovaly, ale zdejší trh pojištění nesnesl srovnání s trhem světovým. Potřeba ochrany hospodářství byla však naléhavá. Kamerální vědy formovaly finanční a daňovou politiku státu, včetně zákonů, statistiky, nikoli však pojistnou teorii. V roce 1811 byl přijat Všeobecný občanský zákoník (ABGB), který platil až do vzniku samotného československého státu. Ten obsahoval kodex vysvětlující pojistnou smlouvu jako smlouvu odvážnou, s nejistým výsledkem – prospěchem. Nicméně bylo doporučeno podobnou smlouvu raději neuzavírat. Podstatným momentem byla i výzva Marie Terezie z roku 1740, aby úřady zřídily požární pojišťovny.

Po založení první pojišťovny v letech 1828‒1835 pojistné narůstalo, rezervní fond kolísal. Vyvíjelo se pojištění majetku a odpovědnosti za škody (dále OZŠ). Začíná se rozvíjet i zemědělské pojištění, především proti riziku krupobití. Byly vytvořeny rejstříky pro jednotlivé plodiny. Rolníci pociťovali potřebu krýt rizika spojená s chovem hospodářských zvířat, kde hrozil úhyn. Do tohoto segmentu se zapojují také spolky. Způsob života v té době přinášel nová rizika spojená s předčasným úmrtím, úrazem a invaliditou. Za společné vlády Marie Terezie a Josefa II. byl v roce 1771 vydán předpis penzijní, což stimulovalo trh k tvorbě produktů životního pojištění.

Obě pojišťovny se postupně snažily přibrat co největší počet členů, vytvořit stabilní kmen. V počátku žádná obchodní služba neexistovala a až do roku 1849 byli zástupci pojišťoven pokladníci patrimoniálních úřadů. Reklama v dnešní podobě neexistovala, reputační výhodou mohlo být označení „privilegovaný – císařsko-královský“. Později se začaly objevovat cedule s nápisem „Pojištěno u…“ Zábranná činnost probíhala ve formě rozlišení příspěvků podle typu nemovitosti nebo předmětu činnosti, čímž se snažila přimět klienty k větší obezřetnosti. Počátky monopolizace lze sledovat ve snaze zabránit zahraničním pojišťovnám ke vstupu na trh habsburské monarchie a pojišťovny koncesovat, tedy vytvořit první formy regulace v pojištění. Řadoví úředníci sami nerozhodovali ani o vlastním způsobu života, nařízena byla přísná ústrojová kázeň, s kým se stýkat a kdy se ženit.

V období 1849–1879 se po potlačení buržoazní revoluce (1849) až do padesátých let obnovil politický absolutismus. Státní dluh byl již chronický, později se začal režim uvolňovat směrem ke kapitalismu volné soutěže. Ten byl podporován byrokracií ‒ v roce 1859 byly zrušeny cechy. V roce 1862 byl ustaven obchodní zákoník. České národní hnutí, pod vedené Liberální buržoazií omezilo svou politickou aktivitu a přesunulo ji do oblasti ekonomické. V letech 1865–1867 se snažilo prosadit – leč neúspěšně – požadavek státoprávního vyrovnání. Změnil se ekonomický charakter Českých zemí v agrárně průmyslovou oblast, rozvíjelo se akciové podnikání s převahou kapitálu německého. Období bylo také charakterizováno významným přírůstkem obyvatel. Začal se vyvíjet mezinárodní pojistný trh.

Na trh se dostávají vedle již nabízených i nové produkty související s průmyslovou výrobou, jako pojištění proti vloupání, pojištění skel, úrazové pojištění dělníků. Rozvoj mezinárodního obchodu poptával pojištění dopravní. Nově se formující buržoazie měla větší zájem o životní pojištění. Objevují se první náznaky pojistné teorie, začala se formovat odborná terminologie.

Regulace byla strohá, byla však upravována a doplňována, především šlo zákaz vstupu zahraničních ústavů na trh RU z roku 1867, který byl následně, v roce 1873 zrušen a základní principy posledně jmenovaného zákona byly převzaty do pozdějších regulací. Ve všech zemích Rakouska-Uherska vznikají další pojišťovny, u nás pak Asekurační spolek cukrovarníků (1856) a ryze české ústavy Vzájemná pojišťovací banka Slavia (1869) Pojišťovna Praha (1868). Kromě těch neúspěšných připomínáme také Rolnickou vzájemnou pojišťovnu (1869). Dochází k potřebě zajištění, tedy rozvržení rizik s využitím zahraničních pojišťoven v Německu a Anglii. Vedle jmenovaných úředníků přebírají distribuci pojištění také úřady berní, přestože se v počátku k problematice staví negativně. Byla pro ně stanovena odměna. Vzniká však potřeba vybudovat vlastní síť prodejců – obchodních zástupců, jednatelů a důvěrníků, kterým se zvýšila odměna na 5–10 %, oproti původní odměně berních úředníků 2–3 %. Původní pojišťovny v rámci propagace sázely na tradici. Reklama nebyla žádoucí.

Zábranná činnost pokračovala v osvědčené formě ‒ zvýhodnění klientů lépe chráněných proti riziku. Pojišťovny poskytovaly příspěvky hasičským spolkům, snaha byla uzákonit příspěvky na požární ochranu. Nejnižší forma monopolizace, kartel, byla na území Rakouska-Uherska zaznamenána jako první právě v pojišťovnictví. Pojišťovny se začaly sdružovat „proti“ zahraniční konkurenci. Byla patrná snaha o sjednocení některých tarifů.

Stále větší rozmach průmyslové výroby, vytěsnění výroby řemeslné, nástup elektrotechnických a chemických technologií, počátky využití elektrické energie a spalovací motory v letech 1879–1900 generoval nové pojistné produkty. Ekonomická deprese po krachu burzy významně ovlivňovala pojistný trh, s postupným oživením dochází ke stabilizaci. Pojišťovací regulativ z roku 1880 potvrdil koncesní přístup, určoval výši základního kapitálu, pozornost byla věnována statutu. Byly stanoveny výše rezervních fondů a ukládání prostředků. Tyto dokumenty společně s tarify podléhaly státnímu schválení.

Úrazové pojištění získávalo na trhu stále významnější podíl, rozvíjelo se požární pojištění a až na výše zmiňovaný požár Národního divadla byl škodní průběh příznivý. Pojištění proti krádeži vloupáním začala na území Rakouska-Uherska provozovat jako první budapešťská pojišťovna Azai Altalános Biztositó – társaság. Sílilo volání po zavedení šomážního rizika, které bylo považováno za důležitější než pojištěni majetku vlastního. Jako první je zavedla Assucirazioni Generali. Podstatný obrat v činnosti zajištění u První české zajišťovací započal sice až v roce 1910, ale tato zajišťovna byla aktivní už v roce 1880. Mimo jiné vystupovala jako zajistitel k menším pojišťovacím spolkům.

Propagace se realizovala prostřednictvím jednatelů, pracovníci berních úřadů se omezují na vybírání pojistného, jednatelé na získání nových obchodů. Účinnou formou propagace bylo zdůrazňování finanční solidnosti. Začínají se prosazovat letáky a inzerce v tisku, kde je čtenář často záměrně maten a jsou mu slibovány nesplnitelné výhody. Budují se velké pojišťovací domy, vznikají nová jednatelství a filiálky. V rámci zábranné činnosti se stále rozvíjejí příspěvky hasičům ve městech i vesnicích. Za naprosto nepřípustné zasahování státu do podnikání byla považována požární daň v Předlitavsku. Na nevědeckých základech byla zřizována zábrana proti krupobití, bylo obnoveno střílení do mraků, což se ukázalo jako neúčinné. Vytváří se jednoznačný kartel a monopolní organizace jako odmítací svaz, kde byla shromažďována data o odmítnutých klientech v oblasti životního pojištění. Zapojeni byli i lékaři. Byl založen svaz soukromých pojišťovacích ústavů ve Vídni, který sdružil všechny ústavy. Vznikaly dohody o společných tarifech a pojistných podmínkách.

Pojišťovnictví v letech 1900–1914

V předválečném období v letech 1900–1914 se také na území Rakouska-Uherska začaly objevovat prvky monopolistického stadia kapitalismu, výroba se centralizovala. Pronikal bankovní kapitál a začal se projevovat politický vliv. Hlavní sférou vývozu rakousko-uherského kapitálu se stal Balkán. Zvyšoval se v rámci monarchie podíl průmyslové výroby v Českých zemích. Převládala těžba uhlí, zpracovaní železa, textilní průmysl, výroba skla a porcelánu, prosazovat se začal zbrojní průmysl. Relativně vysoký stupeň rozvoje zaznamenalo zemědělství. Ke kvalitě života přispěla i stále se rozšiřující lékařská péče a nakládání s odpady. Důležitou roli hrála zlepšující se hygiena.

Kumulující se majetek české buržoazie a rostoucí zásoby zvyšovaly potřebu pojistných produktů především v oblasti pojištění majetku, OZŠ (odpovědnost za škody) a životním pojištění. Hrozba válečného konfliktu dala vzniknout pojištění válečnému. V tomto období se také přední představitelé rakouské pojistné teorie začali dostávat na evropskou úroveň. V roce 1903 byla vybudována zvláštní pojistná odborná oddělení v rámci pojistné vědy při kartelovém svazu, v roce 1904 bylo založeno matematicko-statistické oddělení. V roce 1905 byla předložena novelizace zákona o pojistné smlouvě, která však nebyla ani v roce 1907 schválena. V roce 1905 bylo zavedeno sociální pojištění. Výsledky ankety z roku 1896 ukázaly, že je velký zájem o pojištění a ochranu hospodářských zvířat a vznikla Zemská pojišťovna dobytčí. Od roku 1900 se začalo prosazovat cestovní pojištění. Vzniká několik nových pojišťoven. V roce 1908 se volalo po „pozemštění“ pojištění, s následným zestátněním celého sektoru, k čemuž nakonec nedošlo. Začíná se vyvíjet pojištění automobilů – silostrojů, rizika proti škodám na vozidle. Produkt byl v počátku reklamní, silostroj byl v té době exotický. Změna nastala až v roce 1908 automobilním zákonem, který řešil o pojištění odpovědnosti za škody – dnešní povinné ručení, z českých pojišťoven byla první Patria. (Marvan, 1989, s. 204)

Pojištění pro případ smrti bylo stále v popředí zajmu, více se prodávají produkty důchodové a pojištění na dožití. Obchod se přenesl výhradně na jednatele. Právní postavení agentů bylo předmětem sporu v Podlitavsku o jeho statutu – zda se má přihlásit k povinným odvodům do sociálního pojištění či nikoli. Reklama v podobě letáků, osobní a cedulek byla doplněna budováním okázalých paláců – sídel pojišťoven. Konkurenční boj byl stále více intenzivní.

Zábranná činnost pokračovalo v duchu let předchozích, 2 % z pojistného byla odváděna jako „hasičská dávka“. Spolky prováděly pravidelné prohlídky hospodářských zvířat. Svaz prosazoval společný postup vůči zájemcům o pojištění – neposkytování výhod. Množily se různé úlevy, například odpuštění prvního pojistného apod. V roce 1909 bylo přijato opatření o zamezení migrace klientů mezi pojišťovnami. Zajímavostí byly služební řády pro praktikanty a úředníky ústavů. Úřednická způsobilost v původní podobě by dnes byla poněkud problematická.

Pojišťovnictví v období 1914–1918

Vývoj pojišťovnictví v období 1914–1918 byl poznamenán první světovou válkou. Ta postavila naši finanční soustavu před zcela jiné úkoly. Zvýšená potřeba hotovosti znamená nápor na celý systém. Stát některé úvěrové obchody reguloval, ty se v průběhu snížily a trh se uklidnil. Realizovaly se válečné půjčky, rostla inflace a rostly bankovní vklady. Pojistný trh byl blokován zeměmi Dohody. Platila však gentlemanská dohoda o poválečném obnovení původního stavu, bez ohledu na výsledek války. Nevznikla žádná nová pojišťovna.

Válečné pojištění, stejně jako životní, nabývalo na významu. Méně solventní vrstvy si mohly dovolit díky rostoucí inflaci tyto produkty platit. Majetek, zejména v době inflace, představuje stálou hodnotu, to mohlo být důvodem, proč se výrazně projevil pokles škod plynoucích z požáru, tedy méně se praktikovalo spekulativní žhářství. Druhy pojištění, jako požární, úrazové a životní, byly rentabilní, což neplatilo o pojištění hospodářských zvířat a krupobití.

Pojišťovnictví v období 1918–1938

Prvorepublikové období (1918‒1938), období prvních let samostatného Československa, kdy 14. října byla ustavena zatímní československá vláda s předsedou T. G. Masarykem a prohlášením nezávislosti z 18. října 1918 (Washingtonská deklarace) a vznik Československého státu 28. října 1918, začalo psát i nové dějiny československého pojištění. Evropou se pod vlivem války šířila vlna revolucí.

Negativní vliv na tehdejší hospodářství mělo v počátcích Československa rozhodnutí o převzetí mimo jiné i části dluhu plynoucího z mírové konference v Paříži. Z trhu, 52 milionů obyvatel Rakouska-Uherska, který nebyl sice náročný, ale poměrně rozsáhlý, připadlo Československu téměř 70 % průmyslu. Ten byl sice méně konkurenceschopný, s nevýhodnou strukturou a v počátcích obchodně zcela v rukou habsburských firem, ale dával solidní základ pro budoucí vývoj. V počátcích, až do roku 1921, byl pak v Československu uplatněn systém řízeného hospodářství, projevující se licencemi na strategické druhy zboží a jejich cenovou kontrolu. V roce 1919 pak proběhla celní odluka a měnová reforma. Součástí majetkové dávky se staly i pojistky a cenné papíry. Po podepsání smluv s Rakouskem a Německem přistoupila vláda k nostrifikaci, ta probíhala až do roku 1924. Součástí byla repatriace kapitálu, umístěného v bývalém Rakousku-Uhersku. Vznikají koncerny Živnobanky, Pragobanky a České průmyslové banky, hlavními aktéry jsou Alois Rašín a Jaroslav Preiss, jejich konkurenční boj byl významným jevem až do druhé světové války. V roce 1919 byla provedena pozemková reforma, která byla poměrně radikální a upevnila pozici agrární strany. Poměrně živý investiční ruch po roce 1921 umožnil vznik velkých podniků – Aero, Osram, Elektra, Explosia apod. V tomto období se prosazovala Rašínova deflační politika, která stabilizovala celé hospodářství, avšak snížila reálné hodnoty zahraničních dluhů. Za pozornost stojí Rašínův tlak na vyrovnaný rozpočet.

Poměrně komplikované bylo národnostní složení, zejména na udržení fikce jednotného československého národa (50,2 % Čechů a 14,5 % Slováků) a také nestabilní politická situace.

Struktura pojišťovacího trhu se významně nezměnila. Silnější pozice českého kapitálu pociťovala potřebu především osobního pojištění – pojištění pro případ smrti a pojištění úrazové. Vyjasňovala se problematika anormálních rizik. Nově vzniká životní pojištění lidové, rozdílně od klasického, bez lékařské prohlídky, ovšem s malou pojistnou částkou. Dynamický vývoj zaznamenalo dopravní pojištění s akcentem na kvalitu dopravního prostředků. Již po roce 1918 docházelo ke snaze zestátnit některého druhy pojištění, nejvíce pod vlivem agrární strany, která chtěla „zveřejnit“ některé druhy. Snahy však byly zamítnuty v roce 1923.

Vyvíjela se i pojistná věda, jejíž nezbytnou součástí byla pojistná matematika a pojistná technika. Spor probíhal o to, do jaké vědní disciplíny pojišťovnictví zařadit. Základní právní normou byl v počátcích pojišťovací regulativ z roku 1896, v roce 1920, vládním nařízením č. 465 Sb. bylo mj. stanoveno, že k založení pojišťovny je třeba státní povolení, nařízením č. 505/1920 Sb. bylo povoleno s oddělením účtů a správy majetku provozovat i důchodové pojištění a povinné ručení. Tím se pojišťovny přeměňují na smíšené. Zákon č. 65/1922 Sb. stanovil kontrolu státu nad pojistnými sazbami, pojistnými podmínkami, hospodařením, kontroloval činnost pojišťovacích spolků a obsahoval ustanovení o zástupcích pojišťoven. Soukromé pojistné právo – pojistná smlouva ‒ se řídilo zákonem z roku 1917. Další právní normy postupně upravovaly činnost pojišťoven, včetně regulace těch zahraničních. Pojistný trh ovlivňovala i římská konvence, řešící činnost zahraničních pojišťoven, včetně reorganizace veřejných dluhů – technické rezervy byly kryty státními dluhopisy. Docházelo k uzavírání obchodních dohod v rámci nového uspořádání Evropy. Kromě smluvního pojištění, jak ho známe v dnešní podobě, bylo ustanovena řada i povinných (zákonných) pojištění živnostníků, vystěhovalců, stavebníků, kam spadalo i povinné ručení.

Rozhodující úlohu, rozdílně od Slovenska, hrály nejstarší a ekonomicky nejsilnější pojišťovny: První česká vzájemná, Slavia, Moravsko-slezská vzájemná v Brně a Asekurační spolek průmyslu cukrovarského. K nim byly přidruženy další pojišťovny vznikající v prvních letech samostatného Československa. Objevil se nový fenomén, zapojení politických stran do sektoru. Agrární strana měla vliv v První české, Československá národní demokracie spoléhala na svou pozici v Živnostenské bance (ta se později zapojila i do Continentale-Československou akciovou společnosti pro živnosti, obchod a průmysl), která do koncernu zapojila i pojišťovny Moldavia-Generali a Sekuritas. Československá strana lidová pak operovala v Hasičské vzájemné a Národní. Sociální demokraté se prosadili v penzijních a nemocenských ústavech – Čechoslovakia a Národní socialisté v Republikánské lidové pojišťovně. Do roku 1923 vzniklo mnoho dalších pojišťoven. Významnou roli hrály filiálky zahraničních ústavů, připomeňme také, jeden z mála neslavných konců v dějinách českého pojišťovnictví, krach pojišťovny Phonix-Leben. Spouštěcím mechanismem byly finanční machinace a korupce významných osob.

V první fázi tohoto období byla odmítána reklama amerického typu, těžiště spočívalo stále na zástupcích, inzerci a prezentaci ústavu coby seriózní instituce. Zábrana škod pokračovala v duchu předválečném, pojistné podmínky zvýhodňovaly klienty, v dnešní terminologii, klienty s risk managmentem. Pojišťovny byly sdruženy ve Svazu československých pojišťoven.

Období 1924‒1929 bývá svým hospodářským vývojem označováno jako velmi příznivé, a to i navzdory poměrně velkému politickému chaosu a častému střídání vlád. Snad jen jedenáctá vláda Františka Udržala vydržela až do roku 1932. Stále více se prosazovalo, kromě již jmenovaných produktů, pojištění šomážní. Nové produkty, jako rizika vloupání, zpronevěry, vodovodní, nabízel Lloyd’s. Za pojištěním požárním a před autokaskem se umístilo pojištění odpovědnosti. Stále probíhaly snahy o zestátnění především krupobitního pojištění, ty s přicházející krizí odezněly. Škodní průběh byl nepříznivý, do značné míry vinou pojistných podvodů. V roce 1928 v rámci snah o bytovou výstavbu s levným nájemným se zapojila pojišťovna Pražská městská, kladoucí si podmínku uzavřít životní pojistku při získání bytu. Reklama se prosazovala do nových médií, do kin a rozhlasu. Poměrně netradičním krokem bylo zakoupení filmu V blouznění, s dějem „pojišťovacím“. Tvrdší konkurenční boj probíhal v jiných formách propagace, například tiskem luxusních tiskopisů apod. V rámci péče o pojištěné se zřizovaly zotavovny.

V letech 1930‒1938 se zpočátku, od roku 1929 projevila velká hospodářská krize, přecházející v depresi. K významnějšímu oživení došlo v roce 1936, zejména v souvislosti se zbrojní výrobou. Probíhala nucená syndikalizace nejen v oborech lehkého a potravinářského průmyslu. Mnichovská dohoda přerušila poměrně krátké trvání samostatného Československa. Stát v období krize stále častěji intervenoval v hospodářství, pojišťovnictví ovlivnil kartelový zákon (č. 141/1933 Sb.) a otevřel tak cestu k regulaci společenské a ekonomické struktury. V rámci krize se projevoval také fenomén, který je de facto platný dodnes, jisté zpoždění oproti hospodářskému vývoji, a to jak na počátku, tak na konci cyklů. V krizovém období se zostřoval konkurenční boj, především v základních druzích pojištění. Důležitým mezníkem byl v roce 1935 vydaný zákon č. 81/1935 Sb. zavádějící obligatorní odpovědnostní pojištění pro všechna motorová vozidla s jasně stanovenými limity. Alternativní možností bylo složení kauce. Sektor to přijímal s nelibostí, zejména s ohledem na zvýšenou administrativní činnost zásahy ministerstva vnitra do tarifní politiky. K elevaci došlo v pojištění úrazovém, pod vlivem tragické události, při které v roce 1936 utonulo na řece Dyji 31 dětí. Prosazují se okrajové produkty, pojištění zvonů, ztráta jízdních lístků, povětrnostní, filmové produkce apod.

Pokusy o podvody v úrazovém pojištění narostly pod vlivem těžké hospodářské situace, a to formou sebepoškozování. Projevovalo se to hlavně u menších pojišťovacích spolků, kdy velké domy některé klienty odmítaly a spory pak končily soudním procesem. Produkce tohoto segmentu postupně klesala a náklady rostly. V roce 1936 vstoupilo 29 pojišťoven do životní dohody řešící dodržování pojistných podmínek, tarifů a provizní kázeň. V celém sektoru, podobně jako v jiných, byla v reakci na krizi přijímána protekcionistická opatření, tedy přísná kontrola obchodu.

Pojišťovnictví a II. Světová válka

Období 1938‒1945 bylo ovlivněno politickým uspořádáním a druhou světovou válkou. Protektorátní vláda podléhala říšskému protektorovi, parlament byl rozpuštěn. Postavení českých úřadů se zhoršilo po vyhlášení stanného práva v roce 1941.

Pojistné potřeby se neměnily, narůstal zájem o „protiinflační“ produkty. V roce 1942 se zákonem č. 14/1942 Sb., o reorganizací úřadů, stalo ministerstvo hospodářství dozorujícím orgánem. Zavedeno bylo povinné pojištění hospodářských zvířat, související se zvýšeným zájmem o dodávky masa pro německou armádu. Pojišťovnictví bylo vlastně centrálně řízeno z Německa. (Marvan, 1989)

Vliv na celý sektor mělo také připojení Rakouska k říši, bylo žádoucí sjednotit sazby, které byly výrazně rozdílné. Německé pojišťovny zcela kontrolovaly rakouské ústavy a došlo ke konsolidaci ve prospěch říšských úřadů. V mnichovské dohodě bylo pamatováno i na pojištění, československé pojišťovny musely předat kmeny sudetoněmecké, polské a maďarské. (Jelínek, 2015)

Mnohá řešení, plynoucí z úplné kontroly sektoru v říši, přinášela řadu problematických rozhodnutí. Protižidovský státní pogrom na rozkaz J. Goebbelse ve dnech 9.‒11. listopadu 1938, při kterém bylo následně zničeno velké množství synagog a židovského majetku, vygeneroval problém. Nebylo z celého plánu jasné, kdo škody nakonec uhradí. V první fázi bylo rozhodnuto, že pojišťovny hradit škody nebudou a Židé si je nahradí z vlastních zdrojů. Následně R. Heydrich rozhodl, aby pojišťovny škody uznaly, ale pojistné plnění bylo vyplaceno říšské pokladně a bylo rozhodnuto o konfiskaci pojistných nároků. Řadě německých pojišťoven hrozil bankrot. Nakonec byly proplaceny škody jen německých árijců a zahraničních Židů. Celý proces vyjednávání trval celý rok. (Jelínek, 2015)

Dnes 7. května 1945 byl v Remeši podepsán protokol o bezpodmínečné kapitulaci Německa a o den později byla ukončena druhá světová válka. Poměry sil v Evropě se změnily, zásadní vliv na další vývoj měl W. S. Churchill. První vládu poválečném Československu vedl Z. Fierlinger, prvním dokumentem jeho vlády byl Košický vládní program, řešící politické, ekonomické a kulturní uspořádání země.

Pojišťovnictví po roce 1945

Pojišťovnictví v letech 1945 – 1948, znárodnění

Dne 28. října 1945 byl potvrzen ve funkci E. Beneš. Poměrně dramatická politická situace, kdy v parlamentních volbách 26. května 1946 získala vítězná Komunistická strana Československa v Českých zemích 40,17 % hlasů (na Slovensku pouze 30,37 %, jako druhá za Demokratickou stranou), vyvrcholila demisí (25. února 1948) prezidenta E. Beneše, který v roce 1946 jmenoval vládu Národní fronty s budovatelským programem. Jeho součástí bylo zavedení plánovaného hospodářství, byl přijat plán dvouletky a kromě zvýšení životní úrovně obyvatelstva také další prvky „rozvíjení revoluce“. Jeho dílčí plány měly na vývoj pojišťovnictví v letech 1945‒1948 zcela zásadní vliv. Prozatímní národní shromáždění schválilo ústavním zákonem z roku 1946 jeho dekrety, z nichž dva měly přímý vliv na celý sektor, dekret č. 91/1945 Sb., o obnovení československé měny, se dotýkal především životního pojištění, důsledky měnových opatření měly velký význam pro likvidaci nároků z životního pojištění, druhý, č. 103/1945 Sb., se týkal znárodnění všech pojišťoven a bank. Ty se staly národními podniky s požadavky na úpravu tarifů na „přípustnou míru“, vznikem sdružených pojištění jak domácností, tak budov, revize pojistných částek a přizpůsobením se potřebám de facto centrálně plánovaného hospodářství s důrazem na péči o veřejnost, národní podnik a lacinější správu. (Marvan, 1989) Na trhu od roku 1946 působilo pět pojišťoven, z původních 733 (včetně spolků). V roce 1948 bylo vyhláškou ministra financí č. 977 rozhodnuto o sloučení pojišťoven a vznikla Československá státní pojišťovna. (Hradec, 2009)

Pojišťovnictví v bdobí 1948‒1968, monopol

V období let 1948‒1968 působila na trhu pouze jedna pojišťovna, v padesátých letech se vedla diskuse o prospěšnosti pojištění jako takového a uvažovalo se o zrušení celého sektoru. V roce 1968 v souvislosti s federativním uspořádáním republiky (Ústavní zákon č. 143/1968 Sb.) vznikly dva ústavy, Česká státní a Slovenská státní pojišťovna. K demonopolizaci došlo až po listopadových změnách ve východní Evropě v roce 1989. Faktickým zrušením monopolu došlo zákonem č. 185/1991 Sb.

Pojišťovnictví po roce 1989

Obdobně, jako se kolem Václava Klause formovala skupina ekonomů majících zásadní vliv na budování tržního prostředí po roce 1989, se v Česká státní pojišťovně utvářela skupina kolem Jaroslava Daňhela, Jana Ježdíka, Jakuba Hradce, Vlastimila Uzla a společně s Jaroslavem Vostatkem tvořila páteř novodobého českého pojišťovnictví. Podíleli se ‒ a dodnes se podílejí ‒ nejen na nové metodice, ale vykonávali i významné funkce v řídicích orgánech pojišťoven a ve státní správě. Jsou akademicky činní. Již dnes jsou v oboru považováni za klasiky.

Daniel Markvart, MBA

Použitá literatura:

Tagy: Blog sinne