Sir Roger Douglas-jeden z největších reformátorů hospodářství ve 20. století

Dovolte mi citovat pár řádek Jiřího Schwarze z knihy Za liberální řád, která by měla být v současné době nejen inspirací.

Bývalý novozélandský mistr financí v letech 1984-1988 je považován za architekta fundamentální hospodářské reformy, která zvrátila vývoj novozélandské ekonomiky na cestě k socialismu. Pomocí strukturální reformy se mu podařilo odstranit některé podstatné rysy státu blahobytu (welfare state) a jiné přinejmenším oslabit. Jeho reforma změnila strukturu veřejného i soukromého sektoru novozélandské ekonomiky. Vedla k podstatnému zvýšení hospodářského růstu, snížení míry inflace a nezaměstnanosti a nastolení vnitřní a vnější ekonomické rovnováhy. Elegance jejího provedení uchvátila jak teoretické, tak praktické ekonomy, hospodářské komentátory, politiky, ale i občany Nového Zélandu.

Štěpán Onder

„Pro levici je nejhorší, když jsou lidé bohatí a nezávislí. Levice je nejraději, když všechny věci může pro lidi dělat sama, ovšem za peníze těchto lidí.“

I. Deregulace trhů a cenová liberalizace

Během jednoho roku byla odstraněna veškerá regulace mezd, dividend, úvěrů, devizových operací a zahraničních investic. Byly zcela odstraněny subvence do zemědělství a průmyslu. Na počátku roku 1985 byl zaveden plovoucí kurs novozélandského dolaru. Zavedení konkurence bankovnictví odstranilo výsadní postavení domácí státní banky a tří zahraničních finančních ústavů. Zároveň byly zrušeny kvantitativní limity úvěrování, držení povinných minimálních rezerv u centrální banky či licencování subjektů provádějících operace na devizových trzích.

V oblasti zahraničního obchodu zvítězilo přesvědčení, že odstranění umělých bariér a svobodný obchod jsou pro malou ekonomiku nezbytností vedoucí k prosperitě. To se stalo samo o sobě důvodem, aby liberalizační opatření byla prosazena bez ohledu na okolní prostředí. Došlo k významnému snižování celních sazeb s cílem dosáhnout pětiprocentní clo na veškeré zboží do roku 2000 a zrušení dovozních kvót.

Reforma se důsledně dotkla síťových odvětví. Byl zrušen monopol jediné domácí letecké společnosti, byly odstraněny restrikce v dálkové silniční dopravě zavedené z důvodu ochrany monopolu státní železnice. Licencování taxislužby bylo nahrazeno volným vstupem do odvětví, což se týkalo řad jiných profesí a oborů podnikání.

Byla zavedena konkurence do telekomunikací a zprivatizována státní telekomunikační společnost. Počet jejich zaměstnanců se snížil pro privatizaci z 27 000 na 7000, přičemž počet zaměstnanců v oboru se zvýšil na 30000. Uvolněné zaměstnance z velké části absorbovaly soukromé společnosti zajišťující telekomunikační služby. Po takto provedené strukturální reformě se novozélandské telekomunikace staly druhými nejvyspělejšími na světě s 98,8 % digitalizované sítě. Pouze v Hongkongu je podíl digitalizované sítě vyšší. Přitom se zvýšila kvalita poskytovaných služeb a snížila se cena, přibližně o čtvrtinu.

II. Daňová reforma

Před reformou byla daňový systém na Novém Zélandu příliš složitý, netransparentní, poskytující velký prostor pro daňové úniky. V roce 1986 byly zrušeny veškeré daně z obratu a nahrazeny jednotnou 10% sazbou daně z přidané hodnoty na všechna zboží a služby, která byla v roce 1989 zvýšena na 12,5 %. Razantně byla snížena progresivnost daně z příjmu fyzických osob, kde byly stanoveny pouze dvě příjmové skupiny. Velmi významně, v řádu desítek procentních bodů, poklesla rovněž sazba daně z příjmu právnických osob, a to na stejnou úroveň, jako nižší sazba pro fyzické osoby, aby byl zúžen prostor pro daňové úniky. V roce 1992 byly zrušeny daně z majetku. Po těchto opatřeních je daňový systém považován za nejvíce tržně konformní ze všech současných daňových systémů, čili má z nich nejmenší deformující účinky na cenovou tvorbu. Reformovaný daňový systém působil pobídkově a motivace ekonomických subjektů po dosažení maximálních výkonů.

III. Odstranění (korporalizace) a privatizace

Po přijetí Zákona o státem vlastněných podnicích byly stávající státní podniky transformovány na akciové společnosti bez jakékoliv státní záruky za jejich závazky. V případě špatného hospodaření jim hrozí bezprostřední bankrot a likvidace. V následném roce byly odstátněné společnosti privatizovány (prodány) tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu (bez vyloučení zahraničních investorů). Toto privatizační kritérium bylo zdůvodněno povinností vlády co nejlépe prodat majetek daňových poplatníků s cílem zvýšit kvalitu nabízených služeb při stejných, popř. nižších cenách. Výsledky privatizace jsou dodnes považovány za velice pozitivní a nejsou zpochybňovány politickými odpůrci. Je zajímavé, že v rámci projektu privatizace byla zcela zprivatizovány železnice a úplně vyprodány radiové frekvence. Vládě, ba ani armádě nezůstala žádná státní „vlnka“.

Privatizace se dotkla i státní správy. Ministr uzavírá s každým z ředitelů pětiletý kontrakt. Každému řediteli je stanoven rozpočet úřadu na jeden rok a cíle, které musí naplnit. Je zcela v jeho kompetenci, jakým způsobem přidělené finanční prostředky použije. V případě, že cíle nesplní, je nejen odolán, ale i významně finančně postižen.

Jedním z dalších kroků Rogera Douglase ve vládě bylo zrušení mzdového vyjednávání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci s účastí vlády, u nás známé pod názvem tripartita. Zrušení této instituce mělo jen pozitivní důsledky. Reformu Rogera Douglase lze nazvat reformou pro nejpočetnější, avšak nejhůře organizovanou zájmovou skupinu a tou jsou spotřebitelé. Reforma Rogera Douglase byla vysoce ceněna i jeho politickým odpůrci, kteří jej navrhli za jeho práci a úspěchy povýšit do šlechtického stavu. Britská královna mu udělila v roce 1991 titul Sir. Roger Douglas.



Za liberální řád, Jiří Schwarz

Liberální institut, 2003



ZPĚT