Fenomén vysoké míry inflace

Publikováno dne 1. červenec 2022.

V Poslanecké sněmovně, v krásném sále Státní akta se koncem června sešla vybraná společnost českých ekonomů. Jan Skopeček uspořádal seminář „Fenomén vysoké míry inflace“.

Díky všem, kteří vystoupili na včerejším semináři k fenoménu vysoké inflace: jasně bylo zdokumentováno, že převládá “domácí” inflace před “dovezenou.” K jejímu zvládnutí je třeba nejen restriktivní měnová politika, ale dnes především restriktivní politika fiskální, Nesmíme dál rozvíjet ani udržovat “kompenzační” ekonomiku a dopustit pokračování růstu mezd vyšším tempem, než roste produktivita práce. V takovém případě bychom byli odsouzeni k roztočení inflační spirály.“

I.Panel

První prezentaci problematiky inflace pomocí měnových agregátů obstaral Martin Mandel, návazal ná článek publikovaný v časopisu Bankovnictví 6/2022. Laťku nasadil vysoko, ale řad ekonomů přiš nepřesvědčil. Mimo jiné poznamenal, že ceny energií ani válečný konflikt nejsou příčinou inflace. Monetizaci státního dluhu považuje za negativní fenomén, který probíhá přes komerční banky. Polemizoval s Friedmanem. Za jednu z příčin považuje vyšší spotřebu během covidové pandemie, růst nominálních mezd, který je vyšší než růst produktivity práce. Upozornil na mzdovou nákazu mezi soukromým sektorem a státním. Konstatoval, že stát nemá vlastní investice a penzijní fondy, ve kterých střadatelé investují do státních dluhopisů jsou zakukleným průběžným důchodovým systémem. Cílování inflace nepovažuje za triviální problém, otázkou je, zda zvyšování úrokových sazeb snižuje nebo zvyšuje inflaci. Dlouhodobě vysokou úrokovou sazbu považuje za inflační.

Vladimír Dlouhý jako prezident Hospodářské komory ČR chtěl pravděpodobně prezentovat pohled podnikatelského sektoru. Začal ale obecně a také polemizoval s Friedmanem, odkázal na článek Václav Klause, který odmítl existenci nákladových šoků a dovolil si zcela nesouhlasit. Na inflaci bylo zaděláno již před válkou na Ukrajině, díky problematickému kvantitativnímu uvolňování FEDu a ECB - nárůstu peněžní zásoby. Připomněl rostoucí zadluženost v eurozóně. Fiskální politika má podle Dlouhého větší váhu, něž měnová. Jako první otevřel otázku zvyšovaní daní, které sice jako liberál zásadně odmítá, ale ne všichni členové komory jsou podobného názoru. Jeho současnou činnost ve funkci prezidenta označil za více politickou než ekonomickou. Není zcela pravdou, že podnikatelský sektor zcela odmítá navyšování úrokových sazeb. Řada firem se financuje v zahraničích měnách. Růst platů označil za nerozvážný a varoval před jejich zvyšováním, zejména pak do výše aktuální inflace. Na zvýšené platy reaguje logicky i část soukromého sektoru, který požaduje zvýšení mezd. To vede k roztočení inflační spirály. Chápe však složitou situaci politiků zejména při navrhovaných úsporných opatřeních, která by měla snížit deficit státního rozpočtu, chápe obtížnou průchodnost některých nepopulárních kroků. Bez zpomalení ekonomiky nevidí řešení, ČNB se nedostane k inflačnímu cíli 2 % v druhé polovině roku 2023. Reagoval na úvod Jana Skopečka, zda vlády chtějí nebo nechtějí inflaci. Podle Dlouhého spíše ne. Vysoká míra inflace v ČR, rozdílně od sousedních států je častou otázkou pro autora příspěvku. Domnívá se, že je jen otázkou času, kdy nás ostatní země doženou. Jak chce ECB řešit nízkou inflaci ve Francii a zároveň vysokou v Estonsku je pro něj velkou záhadou. Vzpomínal na tvrdou restriktivní politiku administrativy R. Reagana. C. Lagarde označil sice za vzdělanou, ale má geneticky zakořeněné ekonomické myšlení neokeynesiánské – nesmí se dělat restrikce, z krize se musíme dostat růstem. To podle Dlouhého není cesta a případné přistoupení ČR k EUR bude Sofiinou volbou. Závěrem pozdravil v sále přihlížejícího nového guvernéra ČNB, který však přísně dodržoval mediální karanténu.

Vojtěch Munzar zaujal svým věcným příspěvkem inflace a fiskální politika. Je zastáncem vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu, nicméně upozornil na složitá politická jednání, která se každoročně kolem státního rozpočtu vedou. Ve společnosti se mění očekávání a tím se mění i fiskální politika. Očekávání však často popírají ekonomické principy. Prapůvodem inflace je podle Munzara monetární politika po roce 2009. Za problematický označil počet státních zaměstnanců, z veřejných peněz platíme 930 000 osob, včetně zdravotních pojišťoven a municipality.

II. Panel

Druhý panel uvedl Mojmír Hampl. S plnou vážností k přítomné skupině silných monetaristů konstatoval, jako centrální bankéř, že inflace je nominální veličina spojená s hospodářskou politikou. Těm připomněl připomněl, že Friedmanem, jeho výrok, že inflace je vždy a všude měnovým fenoménem, na konci svého života korigoval a připustil inflační cílování. Nejen že s ním polemizoval, ale upozornil na fakt, že jeho teoretické poznatky v praxi málokdy fungovaly. Zpochybnil boje mezi monetaristy a keynesiány. Jedná se o velkou syntézu. Provokoval výrokem, že inflace je vždy a všude poptávkový jev. Změny peněžní zásoby nemusím vliv na inflaci, záleží na chování aktérů – konečných uživatelů peněz. Nespatřuje vazbu mezi bilancí centrální banky a inflací. Nehledá vysvětlení v měnových agregátech, ale ve stimulaci poptávky v kombinací se zaseklou nabídkou. Záleželo na výši stimulace a výši poklesu poptávky, vysvětlil Hampl současnou inflaci. Doporučoval přísnější měnovou i fiskální politiku, odkazoval na ropné šoky v sedmdesátých letech, kdy se inflace utrhla. Je otevřen mimořádným daním (Thatcherovskou z roku 1981). Nepovažuje to za společensky bolestné téma, pokud daň není trvalá. Potvrdil monetizaci přes komerční banky, což na veřejnosti nezaznívá. Kritizoval snížení dani v roce 2021 a zrušení rozpočtové záklopky z roku 2020. Elektorát má očekávání černého pasažéra. Méně platit a více dostávat. Negoval úvahy, že současná inflace má kořeny v době, kdy se především Evropa sanovala důsledky finanční (kvantitativní uvolňování) krize 2008 a dluhy Řecka v roce 2010. Logicky obhajoval devizové intervence ČNB, jako vhodný nástroj pro uvolnění měnové politiky. Podpořil měnovou politiku současného vedení ČNB. Inflační očekáváni se nesmí vymknout kontrole. Brzdit na straně fiskální politiky bude obtížné. Strukturální schodek je obrovský, nevidí šanci jej dramaticky a rychle snížit. Nesouhlasil s Mandelem, že „noha“ kurzu je neúčinná. Inflační cílování v USA není možné z důvodu duálního systému – hlídají inflaci a nezaměstnanost. ECB stále spí. Z hlediska měnového – půjčování v EUR – půjčuje se ta měna, které nedůvěřujete, byl vzkaz pro podporovatele EUR s tímto argumentem, proti EURu. ECB přišla s duální měnovou politikou– vytváření dvojí měnové podmínky. Přepište učebnice. Nebezpečná myšlenka aplikovatelná i na jiné měnové zóny – poskytnutí stejných podmínek všem. Souhlasil s názorem Jana Skopečka na veřejné statky. Půl bilionu korun tlačí kraje před sebou a v bankách přichází o část této sumy díky inflaci

Stanislava Janáčková pochválila panelisity za mnoho zasvěcených příspěvků. Podrobila kritice EU a měnovou politiku ECB, ale i ČNB. Jako jednu ze zásadních příčin současné inflace vidí v kvantitativním uvolňování od roku 2009 a Zelený úděl. Označila to za nalévaní do inflačního požáru. Připojila se k problematickému nárůstu produktivity práce. Latentním spouštěčem byla covidová pandemie a akcelerátorem válečný konflikt na Ukrajině. Veřejný sektor podle Janáčkové pohlcuje kvalifikovanou pracovní sílu, rozklad dodavatelských řetězců a energie za nerozumnou cenu jsou dalším důvodem zvýšené inflace. Souhlasí s měnovou politikou ČNB, ne tak se sociální vládní politikou, která je s měnovou v rozporu. Problém je časový souběh finančních tlaků spojených se záchranou planety, která údajně ovlivňuje člověk. EU se snaží být vůdcem v boji s klimatem, ale ztrácí vliv na světový vývoj, ztrácí konkurenceschopnost, podíl EU na světové ekonomice klesl na současných 14 %. Pozornost se přesouvá do Tichomoří. EU se musí probudit do reality současného světa. Energetická sebevražda je doménou současné EU. Naše vláda se musí zasadit znovu posouzení či zrušení zelených kroků. Musí zvážit ekonomické sankce vůči Rusku, aby nebyly sebedestruktivní. Návrat Francie k jádru, Německa k uhlí jsou jedním z nástrojů, jak zastavit obrovský budoucí problém. Musí být zrušen odchod ČR od uhlí. Vláda je však nečinná, pouze se snaží kompenzovat občanům jakýkoliv problém (podobně jako minulá Covid). Domnívá, že nástrojem ke snížení inflace je odpovědná fiskální politika – přebytkový rozpočet.

Zajímavý příspěvek k jádrové inflaci přednesl Petr Sklenář. Domácí vývoj zasadil do evropského rámce. Jádrová inflace je v ČR nejvyšší. Dovezenou inflaci rozdělil na dvě části, není nejvyšší. Nejvyšší jsou ceny služeb a imputovaného nájemného. Služby jsou vytvářeny domácí poptávkou. Růst cen potravin je v ČR nadprůměrný, ceny energií narostly ve srovnání s Evropu je však nárůst podprůměrný. Mimo jiné dodal, že inflace je z větší části neimportovaná. Jako příklad uvedl rostoucí ceny (nejvíce) služeb, zejména v gastronomii a hotelech (snad nejdotovanější odvětvi v covidové době – poznámka autora textu). Nárůst cen v tomto sektoru je i evropském srovnání nejvyšší (více než 20 %), což svědčí pro zvýšenou domácí poptávku. Například i nárůst cen obuvi je 20 %, což vzhledem k 80% dovozu s Asie svědčí pro fakt, že poptávková strana ceny jednoduše akceptuje, v Evropě je průměrný nárůst cen 4%. Jádrová inflace je v ČR problém od roku 2018 způsobená nadměrnou poptávkou. Dovážet si inflaci, která jinde není, nelze. Přes kurzový kanál se inflace ještě zvyšuje. Většina inflačních tlaků podle Sklenáře ještě přijde. Je nutné ochladit poptávkovou stranu. Strukturální deficit rozpočtu musí být snížen. Daně a škrty jsou jen politickou volbou. Problém je však především na výdajové straně rozpočtu. Je nutné tlumit růst příjmů, platů a mezd. Firmy čekají s tím, s čím přijde stát a vláda musí vyslat jasný signál, že platy a sociální dávky utlumí. Musíme se snažit změnit vývoj v následujících letech. Za příklad dával Německo v roce 1974, kdy byla inflace největší a v osmdesátých letech již nikoliv. Bundesbanka včas zasáhla, utáhla měnovou politiku již v roce 1974, což sice efekt nemělo hned v roce 1975, ale v následujících letech se snižovala. Zbytek Evropy akceleroval. Léčba inflace bez bezbolestného řešení neexistuje, ale vyplatí se.

Dominik Stroukal si povzdechl a sdělil auditoriu, že byla nucen, jako poslední panelista, celou řadu bodů ze své přípravy proškrtat. Témata byla téměř vyčerpána. Zůstaly následující body. Třetí složka inflace, kromě domácí a dovezené je nepopulární nezvyšování platů a mezd. Vláda musí dobře popsat složitou situaci, řešit situaci rychle a efektivně. Český trh práce je přehřátý, máme nejnižší nezaměstnanost v EU, což je problém. Přijetí EUR by situaci jen zhoršila, odpadnul by kurzový nástroj. Populismus je největším nákladem současné inflace. V EU považuje fragmentizaci za šílenou, což mění pohled na měnu a pravidla hry.

Diskuze byla plodná, většina panelistů se zapojila.

Inflace je širší fenomén – obhajoval Klause Skopeček. Fenomén veřejných investice je fetišem a údajným pomocníkem ke snižováni schodku v budoucnosti, to je podle Skopečka velmi zjednodušené tvrzení. Ani důchody nejsou investicí. Inflace se chtěná zejména autory různých Green dealů – snižování spotřeby. Přijetí přísného fiskálního pravidla je nutné – vyrovnaný rozpočet nebo přebytkový.

Ambici vstoupit jako Česká republika do eurozóny považuje Skopeček za bláznivé, jednotná měnová politika pro všechny země s rozdílnou fiskální politikou možné není. Nástroj na sblížení úrokových sazeb je nástrojem k návratu k původní krizi Španělska a Řecka – vymazat rizikové prémie.

Skopeček ocenil rozlišení dovezené a domácí inflace prezentované Petrem Sklenářem.

Ekonomové mají jasno, přestože se řada panelistů neshodla na některých tezích, docházelo k obohacující a kultivované diskuzi.

„Díky všem, kteří vystoupili na včerejším semináři k fenoménu vysoké inflace: jasně bylo zdokumentováno, že převládá “domácí” inflace před “dovezenou.” K jejímu zvládnutí je třeba nejen restriktivní měnová politika, ale dnes především restriktivní politika fiskální, Nesmíme dál rozvíjet ani udržovat “kompenzační” ekonomiku a dopustit pokračování růstu mezd vyšším tempem, než roste produktivita práce. V takovém případě bychom byli odsouzeni k roztočení inflační spirály.“

I autor článku děkuji za pozvání a velmi inspirativní příspěvky.

Daniel Markvart, MBA

Program

Fenomén vysoké míry inflace“ Příčiny, výhled a reakce hospodářské politiky, úterý 28. června 2022 od 10:00 hodin v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 4, Praha 1, v sále Státní akta.

Úvodní vystoupení - Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D., místopředseda PS PČR, NF VŠE v Praze

I. panel

prof. Ing. Martin Mandel, CSc. – Katedra měnové teorie a politiky, FFÚ VŠE v Praze

Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. – prezident Hospodářské komory ČR

Ing. Vojtěch Munzar – poslanec PČR, I. místopředseda rozpočtového výboru

II. panel

Ing. Mojmír Hampl, MSc., Ph.D. – člen Národní rozpočtové rady

Ing. Stanislava Janáčková, CSc. – ekonomka, působila jako poradkyně prezidenta Václava Klause

Ing. Petr Sklenář – hlavní ekonom J&T Bank

Mgr. Ing. Dominik Stroukal, Ph.D. – ekonom společnosti Roger, vedoucí katedry ekonomie VŠ CERVO institut

Tagy: Blog sinne